psychopats

Cesta k úspechu: Praktická lekcia od Psychopatov

Keď sa povie psychopat, väčšine z nás sa v hlavách vynorí známa postava Hannibala Lectra – znepokojivá predstava, ktorú nemáme chuť rozvíjať ďalej. A aj práve preto Vás (možno) prekvapí, že byť psychopatický nemusí hneď znamenať sériového vraha so zvrátenými „chúťkami“. Dokonca to nemusí znamenať ani protizákonné aktivity. Vedeli ste, že psychopati dokážu oplývať šarmom a charizmou?

Podľa psychológov, pri otázke diagnózy tiež narážame na nánosy predsudkov. Pre veľa ľudí je to otázka čierno-biela – buď ste alebo nie ste psychopat. Nekompromisne. Funguje to však trochu inak – je to podobné ako pri meraní napríklad výšky, váhy alebo IQ – jednoducho nameriate hodnoty, ktoré sa rozkladajú v určitom spektre. Samozrejme, pokiaľ ide o psychopatizmus, na tom vyhrotenejšom konci môžete nájsť spomínaných sériových vrahov so značne znepokojujúcou predstavivosťou. Zároveň však, na osi hodnôt má každý z nás svoje miesto.

Niektorí z nás majú výraznejšie určité psychopatické črty ako ostatní. To z nás však ešte nerobí psychopata na plný úväzok, takže sa nemusíte báť. Kevin Dutton tvrdí, že medzi nami žijú tzv. „funkční“ psychopati – odlišní od svojich vraždiacich proťajškov – ktorí využívajú svoju nekompromisnú a charizmatickú osobnosť k tomu, aby uspeli v spoločnosti a že v niektorých oblastiach prekvapivo platí, že čím „psychopatickejší“ človek, tým väčšia šanca na úspech.

Pomocou najnovších metód zobrazovania mozgu a rozvíjajúcich sa neurovied ukazuje, že brilantný neurochirurg postrádajúci empatiu, má so sériovým vrahom, ktorý zabíja pre potešenie, spoločného viac, ako by sme si chceli pripustiť. A že lupič na slabo osvetlenom parkovisku môže byť rovnako neochvejne pokojný ako ten najúspešnejší podnikateľ.

Psychopati okolo nás

Prečo sa však touto témou vôbec zaoberáme? Naším cieľom nie je škatuľkovanie ani posudzovanie. Chceme vám priniesť pohľad človeka, ktorý je v tejto oblasti doma. A aj ak ste si istí, že Vy sami žiadne známky psychopatizmu nevykazujete, možno Vám jeho výskumy a skúsenosti pomôžu znova o niečo viac poodhaliť tajomstvá našich vnútorných „ja“ a zákutí ľudskej (nielen) mysle.

Šance, že ste sa s psychopatom už stretli sú pomerne vysoké – Kent Kiehl uvádza, že ich výskyt je v rozmedzí 0.5 až jedného percenta populácie. Čo nás logicky vedie k otázke – boli ste už na „skutočne“ veľkých pretekoch? Niekoľko stoviek, prípadne tisícok štartujúcich. Niekoľko tisícok divákov. Pol až jedno percento je jednoduchá matematika. A nejeden z nás zažil, prípadne bol svedkom situácie, v ktorej si na adresu svojho „spolupretekára“ pomyslel: „Psychopat!“ Ste si však istí, že viete, čo všetko toto slovo v sebe obnáša?

Vedec v jednej z najstráženejších psychiatrických liečební

Kevin Dutton, výskumník s doktorátom z psychológie nie je v svojom odbore neznámou postavou. Širšiemu svetu sa predstavil už v roku 2010 svojím úspešným knižným debutom Flipnosis: The Art of Split-Second Persuasion, ktorý bol preložený do 18-tich jazykov. Keďže však jeho snaha o pochopenie človeka sa stala pre neho nielen prácou, ale hlavne veľkou vášňou, už o dva roky neskôr vydáva provokatívny titul The Wisdom of Psychopaths – Lessons in Life from Saints, Spies and Serial Killers (v Čechách vydaná vydavateľstvom Emitos pod názvom Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů v roku 2013). „Psychopatická“ cesta doktora Duttona začala pomerne nevinne. Pár týždňov potom, čo na svojom webe zverejnil dotazník Great British Psychopath Survey, testujúci psychopatické črty u ľudí najrôznejších povolaní, dostal mail od jehého respondenta. Tento bol povolaním advokát – jeden z najlepších vo Veľkej Británii – a v dotazníku dosiahol skóre, ktoré Kevina veľmi zaujalo. Jeho mail však nebol o nič menej zaujímavý:

 
Keď psychopati chodia do práce

The Great British Psychopath Survey z dielne Kevina Duttona bol zaujímavým počinom. Respondenti na jeho web stránke vypĺňali Levensonovu sebahodnotiacu škálu psychopatie a potom dostali svoje skóre. Každý respondent zadával aj podrobnosti o svojom zamestnaní. Kevin Dutton získal vyplnené dotazníky od úctyhodného počtu respondentov – 5 400. psycho_1Dotazníky roztriedil podľa zamestnania a zistil, že má 50 skupín a v každej minimálne 15 respondentov. Ste zvedaví, čo sa ukázalo ako najpsychopatickejšia profesia Británie?
 

Najpsychopatickejšie britské profesie:
1. CEO, 2. Právnik, 3. Média (TV/rádio), 4. Obchodník, 5. Chirurg, 6. Novinár, 7. Policajt, 8. Duchovný/kňaz, 9. Šéfkuchár, 10. Štátny úradník

Najmenej psychopatické britské profesie:   1. Ošetrovateľ, 2. Zdravotná sestra, 3. Terapeut, 4. Remeselník, 5. Kozmetička/Štylistka 6. Pracovník charity, 7. Učiteľ, 8. Výtvarník, 9. Doktor, 10. Účtovník
 

 

„Už v pomerne útlom detstve som si začal uvedomovať, že veci vidím inak ako ostatní. Nebolo to však na škodu veci – vždy mi to prinášalo viac výhod ako nevýhod. Psychopatia (ak to chcete takto pomenovať) je ako liek na modernú dobu. Ak ho budete užívať v malých dávkach, môže pre Vás byť nesmierne užitočný. Môže zmierniť mnoho existenčných chorôb, ktorým by sme inak padli za obeť. Naše krehké duševné imunitné systému totiž nemajú na to, aby nás ochránili. Ale ak si ho však vezmete príliš veľa, ak sa predávkujete, potom to môže mať nie veľmi príjemné vedľajšie účinky. Nakoniec, tak to zväčša pri liekoch býva.“

Toto vyznanie prinútilo Kevina Duttona premýšľať. Má tento význačný obhajca zločincov pravdu? Je naozaj psychopatia „liekom na modernú dobu“? Intuitívne to dáva zmysel. Typickými črtami psychopata sú totiž bezohľadnosť, bezcitnosť, šarm, sústredenosť, tvrdošijnosť, mentálna odolnosť, akčnosť.. kto z nás by si v určitých životných situáciách neprial mať k dispozícii aspoň o niečo vyššie zásoby týchto „pomocníkov“? Doktor Dutton však neostal len pri neaktívnom teoretickom prístupe. Rozhodol sa, že túto teóriu otestuje. Vybral sa (okrem iného) do Broadmooru, anglickej najstráženejšej psychiatrickej nemocnice, kde sa liečia ľudia s najrôznejšími psychickými problémami a poruchami osobnosti. Približne 20 percent lokálnych rezidentov by ste pravdepodobne označili ako „čistých“ psychopatov. A ak Vám anglické reálie nie sú neznáme, možno aj Vám nabehnú zimomriavky pri sériových vrahoch známych ako The Yorkshire Ripper alebo Stockwell Strangler. Jednoducho povedané, Broadmoor je jedna z tých najnebezpečnejších budov a je dosť málo pravdepodobné, že ktokoľvek normálny by sa vybral za jej hrubé múry len na „výlet“. Kevin Dutton mal však v hlave chrobáka, ktorý mu nedal spávať. A vášeň si so šialenstvom často podáva ruky.

psycho_4
 

V jame levovej

Broadmoor dýchne na Vás svoj znepokojujúci šarm aj sprostredkovane. Nie to ešte tvári v tvár s jeho majestátnosťou. Kevin Dutton si však vybral cestu, z ktorej nebolo návratu. Ak chcel teoretizovať o psychopatii, musel sa s ňou predsa stretnúť v jej najčistejšej podobe.

„Máte něco ostrého?“ vyštěkne žena v recepci, když ve vstupní hale ukládám do trezorové skříňky obsah své aktovky.
„Jenom svůj důvtip,“ odpovím paroduje výrok Oscara Wildea.
Recepční však není ani můj ani Wildeův fanoušek, jak se ukazuje.
„Zas až tak ostrý není, hochu,“ vystřelí zpátky. „A teď položte ukazováček pravé ruky sem a podívejte se do kamery.“

Kevin Dutton práve prešiel broadmorskou kontrolou a vydal sa v ústrety zážitkom, ktorých scenár sa neodvážil predstavovať si. Keď premýšľal nad tým, ako otestovať teóriu svojho respondenta advokáta, došiel k presvedčeniu, že si bude musieť pohovoriť s naslovovzatými odborníkmi – psychopatmi samotnými. Predloží im problémy normálneho všedného života, také tie bežné, nad ktorými nariekame v krčme pri pive, aby videl ako sa k nim postavia a s akými názormi prídu. Budú sa odlišovať od „bežnej“ populácie? Vypadalo to ako dobrý nápad..

Praktická lekcia: Ako sa zbaviť nechceného nájomníka?psycho_8

„Zajíma mě, jakým způsobem řešíte vy, chlapi, problémy.“
Danny mě tázavě sleduje. „Jaký druh problémů?“ Zeptá se.
„Ty běžné, s kterými se v životě potýká většina lidí,“ odpovím.
Podívám se na Larryho a Jamieho. „Můžu vám dát příklad?“
Danny mrkne na hodiny. „Proč ne, pokud to nebude trvat déle než pět let,“ povzdychne si.
„Budu se snažit být stručný,“ prohlásím a pak jim vyprávím o svých přátelích, kteří se snažili prodat dům.

Jak se zbavit nechtěného nájemníka? Takovou otázku si položil Don a jeho žena Fran poté, co si k sobě nastěhovali Franinu matku Flo. Sedmačtyřicet let žila spokojeně ve svém vlastním domě, ale teď, kdy ho už nepotřebovala, ho Don s Fran nabídli k prodeji. Jelikož stál ve slibné oblasti Londýna, byl o něj docela zájem. Zároveň tu ale byl problém: podnájemníka představa, že by měl vypadnout vůbec nenadchla.
Don s Fran byli u konce se silami. O jednoho zájemce už přišli protože podnájemníkovi prostě nemohli jen tak sbalit kufry. Ztratit dalšího by byla katastrofa. Jak ho ale dostat ven?
„Předpokládám, že o násilí se tu bavit nebudeme, je to tak?“ ptá se Danny.
„Je.“ odpovím „dost nerad bych tu skončil bradou vzhůru.“
Danny mi ukáže vztyčený prostředník. Už jen fakt, že takovou otázku vůbec položí, však vyvrací mýtus, že násilí je u psychopatů to jediné, co mají ve výbavě.
„Tak copak s tím?“ bručí Jamie. „Když je ta stará ženská u zetě, pak to vypadá, že starej paprika zůstane v domě sám, ne? No, tak se budeš vydávat za nějakého chlápka z obecní rady, objevíš se ve dveřích a budeš chtít mluvit s majitelem. On prohlásí, že tam ten starej drahoušek není. Oukej, řekneš, nic se neděje, máte na ni ale telefonní číslo? Potřebuju s ní nutně mluvit.
Teď zahoří zvědavostí. Co se děje? – zeptá se ostražitě, jenom jako. No, vlastně je toho dost, řeknete. Dělalo se tu totiž rutinní měření přítomnosti azbestu a představte si, hodnota je tak vysoká že Černobyl proti tomu vypadá jako lázně. Proto je nutné okamžitě kontaktovat majitele nemovitosti. Musí se udělat hlubší průzkum, no a každý, kdo tu momentálně bydlí, musí prostory opustit, dokud to tady radnice nenechá vyčistit.
To zabere. S kapkou štěstí dřív, než stačíte říct ‚pomalá, trýznivá smrt následkem rakoviny plic‘, bude ten čurák ze dveří. Jasný, že pak hned vyměníte zámky. To bude sranda. Potom nastane další problém: zbudou vám všechny jeho věci, což je fajn, pokud plánujete uspořádat blešák v garáži. Myslím, že byste na tom dokonce mohli trhnout pár liber, co by vám zaplatili ten zámek… A co já? Já bych na to šel přirozeně a bezpečně. Nebo spíš nenápadně a bezpečně! Hádám, že toho bastarda byste se tak zbavil jednou provždy, a ještě by si myslel, že jste mu prokázal laskavost.“
Jamieho elegantní, i když poněkud neortodoxní řešení hlavolamu s podnájemníkem Dona a Fran mě porazilo. Na svou obranu uvádím, že k tomu mám dobrý důvod: nejsem bezohledný psychopat! Na nápad, jak dostat toho člověka tak rychle pryč a jak z něj udělat bezdomovce, jsem prostě a jednoduše nepřišel. Vůbec mě to nenapadlo. Zrovna tak jako prodej jeho majetku, aby to zaplatilo onu radost vystěhovat ho z domu. Jak ale Jamie docela správně upozornil, v životě jsou chvíle, kdy jde „o nejméně špatnou volbu“. Kdy kvůli tomu, abyste dosáhli vytouženého či nejpříjemnějšího výsledku, musíte někoho nakopnout.
A co víc: Jamie má překvapivé argumenty pro to, co je vlastně správná věc, co je z objektivního hlediska etický postup.
„Proč toho bastarda nevyrazit?“ soudí. „Přemýšlej o tom. Mluvíš o ‚udělaní správný věci‘, jenže co je z morálního hlediska horší? Naložit někomu, kdo si to zaslouží, nebo naložit to sám sobě, i když si to nezasloužíš? Kdybys byl boxer, udělal bys všechno, co je v tvý moci, abys toho chlapa odrovnal co nejdřív, že jo? Tak proč lidi tolerujou bezohlednost ve sportu, a ne v běžným životě? Jakej je v tom rozdíl?
Potíž u mnoha lidí je, že to, co považujou za ctnost, je ve skutečnosti zamaskovaná nectnost. Mnohem snadněji totiž přesvědčíte sám sebe, že jste rozumnej a slušnej, než že jste měkkej a slabej, že jo?“

Využite svoje psychopatické črty. A nie práve ako sériový vrahpsycho_6

Primel Vás náš článok premýšľať nad tým, kde na psychopatickej stupnici sa nachádzate Vy? Škála je široká a je na nej miesto pre každého. Bolo by to niekde v úplne zanedbateľných hodnotách alebo by ste sa ocitli vo vyberanej psychopatickej spoločnosti? Prečo nezistiť hneď? Ak Vám angličtina nerobí problém, vyskúšajte si test Kevina Duttona – The Psychopath ChallengeSamozrejme, je to len zjednodušená forma, „skutočná“ diagnóza je oveľa zložitejší proces. Ale aj tak – spätná väzba je použiteľná.

Ste bezcitne chladnokrvný a nerobí Vám problém sústrediť sa na 110 % aj keď ste pod tlakom? Možno Vás to predurčuje k tomu, aby ste boli skvelým chirurgom. Predsa len, táto profesia je krvavý šport. „Nemám ani štipku súcitu s tými, ktorých operujem. Je to luxus, ktorý si nemôžem dovoliť. Keď spadne opona, uvidíte ma ako bezcitné monštrum, ktoré je absolútne zžité so skalpelom, vŕtačkou a pílkou. Emócie sa v tomto biznise nenosia – za predpokladu, že chcete byť úspešní..“ A čo empatia? Máte jej na rozdávanie alebo je tak schovaná, že ju väčšinou ani nenájdete? Ak patríte k tej druhej skupine, nepremýšľali ste nad kariérou v práve? „Súdna sieň je miesto, kde som doma. Nemám zľutovanie s nikým – svedkov zničím a doslova priklincujem k stoličke. Obeť znásilnenia? Nemám absolútne najmenší problém doviesť ju ku krokodílím slzám. A viete prečo? Pretože je to moja práca. To je to, za čo ma moji klienti platia. Za polhodinu už sedím s manželkou v reštaurácii a predchádzajúce udalosti som už dávno hodil za hlavu.“ A čo psychopati a šport? Rozhliadnite sa okolo seba a dajte si odpoveď sami.. možno to niečo vysvetlí, možno Vás to niečomu naučí. Nikdy však nezabúdajte, že vyššie dávky psychopatie vám síce môžu dopomôcť k splneniu cieľa, prinášajú však so sebou nepríjemné vedľajšie účinky. A to môže byť niekedy príliš vysoká cena.

psycho_9Výňatok predhovoru k českému vydaniu knihy Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů

Pro mnoho lidí by bylo přínosné nastavit některé charakteristiky – typické pro psychopaty – na sociálně přijatelnou úroveň. Strach je nesporně užitečná emoce, ale rozhodně jej dnes nepotřebujeme tolik jako před dvaceti miliony let. Zatím… Navíc kolem 20 % populace trpí takovou úzkostí, že je považována za chorobnou. Není nutné dopracovat se k bezohlednosti psychopata, ale jistá míra asertivity a nebojácnosti by mnoha lidem zlepšila život, nehledě ke všem problémům, které strach a úzkost v celospolečenské atmosféře způsobují.

Více lehkosti a šarmu v mezilidských vztazích by jednoznačně projasnilo celkovou náladu ve společnosti, která se alespoň u nás vyznačuje značnou mírou zapšklosti, ponurosti a malé vstřícnosti. Lidé nemusí být hned okouzlující, ale kdyby byli alespoň usměvaví, vlídní a ochotní, žilo by se nám všem lépe. A bylo by úplně jedno, že to je jenom zdvořilostní slupka. Kdo poznal kousek světa, dá mi zapravdu, že v pařížských ulicích je příjemněji než v pražských.

Houževnatost, sportovní hantýrkou řečeno „tah na branku“, je vlastnost, kterou nelze zavrhovat. Je pravým opakem stále více se rozplemeňující „prokrastinace“ – směsi lenosti a neurotického fňukání o překážkách. Totéž platí o akčnosti, která ve společnosti nyjící po všeobjímajícím sociálním státu zní jako téměř sprosté slovo. Bylo by dobré, kdyby se Čech přestal vyznačovat tím, že místo toho, že něco za pět minut udělá, dokáže půl hodiny mluvit o tom, proč to nejde.

A nakonec je tu vlastnost společná psychopatům a buddhistickým mnichům (ti se k ní museli složitě dobrat), pro niž nemáme český jednoslovný ekvivalent, a to „mindfulness“, plné prožití okamžiku tady a teď. Nejde tu jen o vzácné využití času ve smyslu Kiplingovy básně: Když řekneš, čase, svými vteřinami všemi / mně, jak bych závodník byl, služ! / Pak pán a vítěz na celé jsi zemi / a co víc; pak synu můj, jsi muž. Jde více o to, že v tomto stavu se naše vědomí rozšiřuje, naše narcistní ego ustupuje do pozadí a stáváme se lepšími. Tentokrát ve smyslu Goethova Mefista, který říká: Té síly díl jsem já, / jež chtíc vždy konat zlo, / přec dobro vykoná.

22. 7. 2013 Radkin Honzák

Na odľahčenie.. 


Ak Vás psychopatia zaujala:

The Mask of Sanity: An Attempt to Reinterpret the So-Called Psychopatic Personality. Hervey M. Cleckley. C. V. Mosby, 1941.

Without Conscience: The Disturbing World of Psychopaths among Us. Robert D. Hare. Guilford Press, 1999.

Snakes in Suits: When Psychopaths Go to Work. Paul Babiak, Robert D. Hare. Regan Books, 2006.

Psychopatic Personality: Bridging the Gap between Scientific Evidence and Public Policy. Jennifer L. Skeem, Devon L. L. Polaschek, Christopher Patrick, Scott O. Lilienfeld in Psychological Science in the Public Interest, Vol. 12, No. 3, strany 95-162; December 2011.

Source: Scientific American Mind; citáty z knihy Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů. Kevin Dutton. Emitos, 2013; www.kevindutton.co.uk

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com