Roth

Challenge Roth – prožít Legendu

31. ročník velkého triatlonového svátku je za námi. Challenge Roth, největší triatlon na klasické královské trati, srdcová záležitost nejednoho triatlonisty či triatlonistky se už chystá na rok 2016. Startovní pole je plné, letošní registrace opět potvrdila vyjímečnost Rothu, tu neutuchající a u mnohých bohužel stále nenaplněnou touhu stát se jedněmi z těch, kteří o sobě mohou s oprávněnou hrdostí prohlašovat, že oni už v Rothu závodili, že i oni patří k těm, kteří se stali součástí legendy.

Pokoušet se popsat Challenge Roth, je podobné jako se pokušet popsat krásu ženy. Nesdělitelná síla prožitku, kdy ani tisíce slov nedokáží dokonale vyjádřit pocit, který se Vás při pohledu na ženskou krásu zmocní. Můžeme podle svých dovedností a možností použít všechny prostředky které máme, abychom se více či méně přiblížili k tomu, že se nám podaří alespoň částečně zprostředkovat pocit, který jsme v její přítomnosti zažívali my sami, ale ti, kterým se budeme snažit popsat stav v jakém jsme se nalézali, jej zcela jistě prožít stejně tak jako my nedokáží. A naše větší snaha může nakonec vést jenom k tomu, že nás okolí začne považovat za závislé či blázny (nebo dokonce obojí).

Prožívání Rothu takové je, individuální, každý jej prožívá jinak a nejde jen o to zda jako divák, či závodník. A tak, jako je Roth každý rok trochu jiným, stejně tak jsou trochu jiné i emoce těch, kteří sem jezdí rok co rok. Roth je jako droga, kdo jej jednou zkusil málokdy připustí, že by to bylo naposledy a tak i ti, jezdíc sem pravidelně, zjišťují, že jsou na tom stejně jako poprvé a že ani opakovaný prožitek jim nedokáže dát schopnost předat kouzlo jiným takovým způsobem, aby také oni dokázali prožít legendu.

Letošní Roth byl ale přeci jen trochu jiným. Letos dal o sobě v Rothu výrazněji vědět český triatlon. Můžeme doufat, že v tom byl ročníkem přelomovým, že se nejednalo o náhodné vzedmutí, shodu okolností či náhodu. Vidět na pódiu naše zástupce jak přebírají ocenění v kategorii teamů i v jednotlivcích s vědomím toho že ani další to na pódium neměli daleko ve Vás dokáže probudit pocit téměř neznámý, národní hrdost (některým dokonce začnou vlhnout oči).

Ale proč bychom o takové události měli informovat zprostředkovaně, proč nepoložit otázky přímo jejich protagonistům, a vlastně proč se jich rovnou nezeptat také na to, co říkají na Roth jako takový.

Ondru Teplého ani Honzu Oppolzera triatlonistům představovat netřeba, jedná se o ironmany, které přehlédnete stěží nejenom proto, že v československém rybníčku patří ke skutečným štikám, ale jednoduše proto, že jsou nepřehlédnutelní. Právě oni byli spolu s Michalem Barešem strůjci velkého úspěchu Hisport teamu, úspěchu, který, jak jsme se dověděli, překvapil i je samotné.

RH1

Patřil Roth k Tvým „triatlonovým snům“?

ondra_teply
O Rothu se dost mluví, hlavně díky Realertovi, který zde v roce 2011 zajel světové maximum 7:41h. Chtěl jsem se tam jednou podívat, ke snům ale nepatřil.
 

jan_oppolzerAno, patřil. Slyšel jsem o tomto závodě mnoho zajímavého, a tak jsem loni neponechal nic náhodě a vyrazil jsem s Pavlem Mužíčkem do Rothu pro startovné… na kole. Z Prahy je to přes 300 km, takže jsme to trochu zkrátili. Do Plzně jsme jeli vlakem a z Plzně jsme zbývajících 228 km dorazili na kole. Druhý den jsme byli fandit mj. na Solarer Bergu a ten den bych prodal duši jen abych se mohl okamžitě postavit na start.

Jaká byla Tvá představa, když se řeklo Roth, a jak se představa podobá realitě?

ondra_teply
Každý dlouhý triatlon beru jako těžkou akci, na kterou je třeba se dobře připravit. Stejně tak jsem přistupoval k Rothu. Několik podobných větších závodů mám již za sebou, takže představa téměř přesně naplnila realitu.

jan_oppolzer
Tak tohle se jen těžko popisuje. Každopádně první seznámení s Rothem jsem získal zprostředkovaně od kamaráda Marka Šoltyse, jehož považuji za jednoho z nejlepších vypravěčů, které znám. Seděl jsem, kulil oči a hltal jeho úžasné vyprávění. Ač vyprávění bylo úžasné, realita byla dechberoucí!

Když teď za Tebou přijde nerozhodný triatlonista, který uvažuje o Rothu, co by od Tebe uslyšel?

ondra_teply
Tato situace se již dokonce několikrát stala. Vždy jsem odpověděl: „Jdi do toho naplno, je to drahý špás, ale stojí za to!“
 

jan_oppolzer
Podrážděně bych zareagoval: „Jaképak uvažování, tady není o čem přemýšlet, hybaj tam!“ Rozhodně bych popřál hodně štěstí u Internetu během registrace. A pokud to nevyjde, tak prostě jet za rok na závod jako divák, nasát atmosféru a druhý den se postavit do fronty na startovné na následující rok.

Je nějaký poznatek či zážitek z Rothu, o který by bylo hřích se nepodělit?

ondra_teply
O divácké atmosféře na kopci Solarer Berg asi mluví každý. Mě zaujalo a přivítal jsem s nadšením trestné 1km běžecké kolečko k 5min stopce za kartu (hákování,…), které se běželo na 28km závěrečného maratonu. Na druhou stranu byli rozhodčí dost mírní. Ve druhém cyklistickém okruhu nebyli téměř vidět.

jan_oppolzerNa tohle teď nedokáži odpovědět, ještě pořád jsem plný dojmů a jen těžko mohu nějaký vybrat. Samozřejmě nejšťastnější jsem byl v cíli, že jsem se mohl konečně po téměř 9 hodinách zastavit a nikam se nehnat. (smích) Byl jsem v takové eufórii, že jsem svůj cílový čas zjistil asi až za půl hodiny. Do té doby jsem žil v představě, že „by to mělo být asi těsně pod 8.55“ a že by z toho možná mohl být i nový osobáček.

Závodů ve světě už jsi absolvoval dost na to, abys mohl kvalifikovaně posoudit. Opravdu Rothu přísluší ten přívlastek Legenda?

ondra_teply
Neřekl bych, je řada jiných pěkných závodů. Možná to hodnotím takto, protože můj předvedený výkon (9:32h) zůstal poněkud za očekáváním.
 

jan_oppolzerSice je Česká a Slovenská republika také součástí světa, ale říkám tomu „doma“. Ve světě jsem tedy absolvoval pouze dva závody a to Challenge Vichy a Challenge Roth. Swissman, přestože jsem tam nakonec uběhl 43 kilometrů, se nepočítá, tam jsem byl jen jako doprovod své šílené „sestřičce“ Pétě Hostinské. Nicméně závod v Rothu legendou určitě je. Neumím si jinak vysvětlit, jak je možné, že přijdete 2 hodiny před otevřením areálu a jste 300. v pořadí na startovné na další rok. Ten závod prostě musí být legenda anebo lidé, kteří chtějí v Rothu závodit, prostě nejsou normální! (smích)

RH3

Je na Rothu něco, co by jsi rád viděl na závodech i u nás, a naopak něco, za co jsi rád, že u nás není?

ondra_teply
Jednoznačně divácká atmosféra. U nás je fanoušků málo, navíc jsou Češi v tomto směru dost chladní.
 

jan_oppolzerAno, rád bych u nás viděl více fanoušků během závodu a byl bych rád, aby byli hlasitější. Je to super pocit míjet fandící diváky, kteří závod evidentně prožívají se závodníky. Měl jsem pocit, jako by všichni byli moji kamarádi. Žili fanděním minimálně stejně tolik, jako my, závodníci, závodem. Jestli je něco, co bych naopak nechtěl, aby se k nám dostalo, to nevím. Aktuálně mám jen samé pozitivní vzpomínky. Snad jediná věc mě napadá. Nechtěl bych, aby se na Slovakmana dostala taková zima jako byla v Rothu, 26 stupňů je opravdu málo. (smích)

Byla radost se na Vás při závodu dívat, šli jste s lehkostí a úsměvem. Při pohledu na druhé nás to naplňovalo národní hrdostí. A tak nám nedá se nezeptat, jaká že byla skutečnost?

ondra_teply
Dík, to jsi mě asi neviděl v druhé půlce běhu. Jinak reprezentace naší země snad každého včetně mě musí naplňovat a uspokojovat.
 

jan_oppolzerŽe jsme šli? Omlouvám se, ale rychleji běhat v dlouhém triatlonu neumím. (smích) Fotograf serveru slowtwitch.com k mé fotografii z běhu napsal komentář „Almost a smile.“, tak nevím, jak moc jsem se usmíval. Asi mi to moc nešlo. (smích) Skutečnost byla taková, že jsem si závod užil. Zejména běh. Běželo se mi opravdu lehce, bez jediné krize. Krize mohla přijít na 35. kilometru maratonu, když jsem slečně na občerstvovačce vytrhl z ruky krabičku, kterou jsem z dálky identifikoval jako tetrapakovou krabici s mandlovým mlékem. Ukázalo se ale, že to byla sůl. (smích) Míjet komentátory mě dobíjelo energií, když jsem slyšel s krásným německým přízvukem: „Jan Oppolzer aus Tschechien!“ To bylo prostě ausgezeichnet!

Pro nás jako diváky byl úžasný pocit vidět Vás několikrát na pódiu, vidět na vlastní oči, že se naši triatlonisti ve světě neztratí. Jaký to ale byl pocit pro Vás?

ondra_teply
Mít možnost stoupnout si při takové akci na pódium je obrovským zážitkem a odměnou za dřinu, kterou podstupujeme. Pocity jsou vždy nepopsatelné. Výkonnost našich dlouhotraťařů každým rokem roste, to ukázali letošní domácí Otrokovice, kde se prvních 8 lidí dostalo pod ceněnou 9h hranici. Ve světě to také začíná cinkat, což je pro popularitu tohoto sportu skvělé.

jan_oppolzerSamozřejmě fantastický! Když jsem se v srpnu roku 2010 postavil na start svého prvního triatlonu (Železňák na Lipně) a do cíle dorazil za 12.41, věděl jsem, že za rok tuhle šílenost jedu znovu. Ale že se někdy dostanu na pódium a ještě k tomu na velkém závodě, tomu bych nevěřil, kdyby mi to tehdy v cíli někdo řekl. Byla k tomu dlouhá cesta, ale jediné, čeho lituji, je, že jsem nezačal trénovat systematicky dříve. Stoupnout si na bednu, to je prostě třešnička na dortu.

Po své zkušenosti s Rothem, zařadil by jsi jej mezi závody, na které by ses rád někdy vrátil?

ondra_teply
Zatím o tom neuvažuji. Je řada dalších závodů, kde jsem nebyl a chtěl je postupně absolvovat. Nejsem typ člověka, který každý rok jezdí na stejné místo.
 

jan_oppolzerAno, jednoznačně, do Rothu se vrátím. Určitě ne příští rok, to se chystám zůstat doma. Na Moraviamanovi jsem nebyl dva roky a pekelný Slovakman se stal v roce 2013 mojí srdeční záležitostí, takže příští rok si je nenechám ujít. Tím pádem ale nepojedu žádný dlouhý závod v cizině. Možná nějakou půlku kvůli zážitku. Ideálně někde, kde bude hezky teplo a slunečno.
 

Máš nějaké místo závodu, část trati, okamžik, který by jsi rád vyzdvihnul, který Tě příjemně překvapil, který byl tím, na který budeš možná stále vzpomínat?

ondra_teply
Každý na tuto otázku musí odpovědět: „Kopec Solarer Berg“. Diváci čekají a rozestupují se až těsně před vámi. Je to obrovská euforie a otestování maximální tepové frekvence. Už chápu, proč na Tour de France jezdí kopce tak rychle.

jan_oppolzerNejikoničtější místo celého závodu, Solarer Berg, místo, kde člověk dosáhne své maximální cyklistické tepové frekvence, je asi zbytečné zmiňovat, ale opravdu, tomuhle zážitku se nic nevyrovná. Ten pocit, kdy si nejste jistí, jestli se lidé rozestoupí nebo ne, to je prostě úžasné. Když ještě během průjezdu slyšíte známé hlasy (Ján Lištinský) nebo cítíte, jak vás někdo popožene dopředu plácnutím nafukovací plácačkou před zadek (Vlado Baron), je to opravdu zážitek! (Díky kluci!) Na běhu pak samozřejmě jakýkoliv průběh, kde jsou komentátoři a vy probíháte dva metry širokou uličkou mezi stoly, u nichž sedí fanoušci, kteří napřahují ruce a chtějí si s vámi plácnout. No a cílová rovinka po červeném koberci… Obzvlášť, když dostanete kytku! (smích)

RH2

Abychom nahlédli i na tu nepříjemnější stránku, potkal Tě na trati okamžik, nebo část trati, či cokoliv jiného spojeného se závodem samotným, bez kterého by ses raději obešel?

ondra_teply
Mám rád kontaktní tratě. Běžecká část se odehrává jednokolově podél vodního kanálu po šotolině, kterou moje těžké tělo nemá rádo. Nedokážu se od ní odrazit jako z tvrdého podkladu. V druhé půlce běhu přišla krize, ze které jsem se už nedostal. Přispělo k tomu i velmi teplé počasí, které mi nesedí.

jan_oppolzerAno, zaprvé potkat na cyklistické části kamaráda, jak se sbírá po pádu. A zadruhé tu příšernou zatáčku ve sjezdu, ve které byla vyskládaná sláma. Tam jsem se opravdu lekl, když jsem tam vlétl 70kilometrovou rychlostí. Ve druhém okruhu už jsem vůči brzdám nebyl tak chladný a radši jsem si s nimi dostatečně zalaškoval.
 

Honzo, tvůj plán dostat se mezi prvních pět žen jsi vlastně překonal. Ani vítězka Yvonne van Vlerken se před Tebe nedostala. Neplánuješ podobné předsevzetí pro příště týkající se ovšem mužů?

jan_oppolzerBýt v TOP5 mezi profesionálkami nebyl ani tak plán, jako přání, že „by bylo fajn, kdyby mě neporazilo víc jak 5 žen“. Sice jsem vítězku „porazil“, ale bylo to jen o 3 sekundy. V plavání mi naložila 5 minut a na kole 3 minuty. Musel jsem ji seběhnout. (smích) Podobné předsevzetí v mužské kategorii si určitě nedám. Vždycky chci hlavně dokončit a když se bude dařit, tak se bude dařit. Na loňském Slovakmanovi se mi moc nedařilo. Ne že by výsledný čas byl špatný, ale běh mě od půlmaratonu opravdu bolel a chvíli jsem přemýšlel, jestli to dokonce nevzdám, což jsem nakonec naštěstí neudělal. Pokud bych se měl ještě stresovat tím, že výsledný čas nebo umístění nebude takové, jaké jsem plánoval, tak bych s triatlonem asi skončil. Celou pracovní dobu prosedím na židli u počítače, sport je pro mě vyčištění hlavy, relaxace (jenom psychická, fyzická většinou ne), unavení se před padnutím do postele. Chvíli byl sport závislost, teď to radši podávám jako „součást životního stylu“, což zní mnohem lépe. (smích) Když přijdu na závod, nikomu nedám nic zadarmo, ale jestli mě někdo porazí nebo ne, z toho si nic nedělám. Nicméně přiznávám, že vždy nějaký cíl mám. Pomáhá mi s motivací do tréninku. Čím více se ale blíží závod, tím více se snažím vědomě tento cíl potlačit a nechat všemu volný průběh.

Na závod letos přijelo 26 Čechů, z toho 5 závodníků Hisport teamu, kde se vzalo rozhodnutí pro tento závod?

ondra_teply
Každý rok se snažím udělat jeden větší zahraniční závod. Na Roth jsem se s řadou lidí předem domluvil a dali jsme dohromady skvělou partu. Závod je pro Čechy dobře dostupný, podobná účast se dá očekávat i v následujících ročnících.

jan_oppolzerTo byl výsledek spontánního rozhodnutí u piva. (smích) Měla to být opravdu velká akce. Plán byl, že pojedeme ve velké skupině do Rothu na kole pro startovné a na závod uděláme velkolepou výpravu. Nakonec to ale tak velkolepé nebylo, což je škoda. Pro startovné jsme jeli na kole nakonec jen dva. A velká výprava byla rozdělena na mnoho menších.
 

Umístnili jste se skvěle i v hodnocení Teamů. Což je skvělá vizitka pro klub i náš triatlon. Byl to záměr, nebo Vás to samé překvapilo?

ondra_teply
Hodnocení týmů jsme vůbec neřešili, bylo to při vyhlašování příjemným překvapením.
 

jan_oppolzerUmístění v týmech byla náhoda. Dozvěděli jsme se to až při vyhlašování, když nás volali, takže o to větší radost jsme z toho měli. Jen je škoda, že Michal Bareš se mnou a Ondrou Teplým nebyl na bedně, protože tou dobou ještě nebyl v areálu.

DSC_0047

jan_oppolzerNa závěr bych chtěl poděkovat spoustě výjimečných lidí. Poděkování si zaslouží zejména trenér, kamarád a pan domácí Honza Jakubíček za tréninkovou přípravu a organizaci soustředění na Kanárských ostrovech. Lenka Legnerová, Kateřina Háková, Ondra Teplý, Jiří Martinka a Martin Švihlík si zaslouží poděkování za příjemnou společnost před i po závodě. Holky (Katku s Lenkou) musím zmínit ještě jednou a to za vynikající stravu servírovanou až pod nos. Také děkuji (a gratuluji!) všem našincům, se kterými jsem se na trati potkal, za povzbuzení, plácnutí si, úsměv atd. Gratuluji novopečeným železňákům Jiřímu Martinkovi a Martinu Švihlíkovi a čerstvé železňačce Lucii Klimešové, nechť Roth není vaším posledním zářezem. Nesmím zapomenout na všechny kamarády ze soustředění nebo tréninků (You know who you are!). A samozřejmě rodičům, že mě přivedli ke sportu a vždycky mě podporovali, i když se občas (nejen ve sportu) nedařilo. No a taťkovi bych chtěl speciálně poděkovat ještě za to, že mě svými neustálými otázkami víceméně dokopal k tomu, abych si konečně koupil časovkářské kolo. Bis bald!

 

Fotogaléria:

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com