CHLEBA

Chléb náš vezdejší..

Strava, jídlo, potraviny. Atribut našich životů provázející nás od okamžiku narození až do konce našich dnů. Pojďme se dnes podívat na něco, co máme na jídelníčku všichni, pravidelně, mění se jen vnější forma. Pšenice, komodita bez níž si nedokážou představit svůj život miliony lidí, komodita o které můžeme říct, že vytváří civilizaci.

Všude kolem nás je tolik návodů jak správně žít, sportovat, jaké si koupit oblečení abychom sportovali, či vypadali ideálně. Jaké si koupit suplementy a k čemu všemu nám pomohou, kdy jíst a kdy už nejíst. V jakém jíst pořadí kterou potravinu, nepít alkohol a nekouřit i s dovětky proč, ale o pšenici a jejím vlivu se toho mnoho nedovíme. Možná by se s nadsázkou dalo říct, že pšenice a výrobky z ní jsou tabu. Pokusme se tedy podívat proč tomu tak je, i jaký má na nás vliv potravina, která zaujímá v našem jídelníčku místo významnější, než si možná mnozí z nás uvědomujeme.

Zalistujete-li někdy v albech svých prarodičů, s největší pravděpodobností Vás praští do očí, jak byli všichni štíhlí. Pod nadváhou se tehdy rozumělo jen nějaké to kilo navíc, obezita byla vzácností. Proč měli paničky z padesátých a šedesátých let, ženy v domácnosti a vlastně většina lidí té doby o tolik štíhlejší figuru než lidé, která vídáme u vody, na ulici.. v zrcadle. Zatímco ženy tehdy vážili něco přes padesát kilo a muži zhruba sedmdesát až sedmdesát pět, dnes s sebou vláčíme navíc někdy i přes pětadvacet kilogramů.

Ženy té doby prakticky necvičily. (Pokládalo se to za neslušné, podobně jako nemravné myšlenky v kostele.) Dnes, vyjdete-li v pěkném počasí ven, vidíte desítky žen, jak běhají, jezdí na kole a provozují všechny ty další věci, o které by před čtyřiceti nebo padesáti lety ani nezavadili. A přitom jsme každým rokem stále tlustší a tlustší.

KOUPANI

Pšenice je největší „úlet“ mezi potravinami, její jedinečné účinky na mozek a nervovou soustavu jsou naprosto bezkonkurenční. Pšenice Vám může diktovat výběr pokrmu, spotřebu kalorií, načasování hlavních jídel a svačin. Může ovlivňovat vaše chování a nálady, dokonce i ovládat myšlenky.

Ve své podstatě je pšenice chuťový stimulant. Nutí Vás, abyste chtěli pořád víc – víc sušenek, víc cukroví, víc preclíků, víc bonbonů, víc pití. Víc bagelů, víc muffinů, víc tortill, víc sendvičů, víc pizzy. Toužíte po jídlech pšeničných i nepšeničných. Jestliže pochopíme, že pšenice, a hlavně exorfiny z lepku, může vyvolávat euforii, návykové chování a stimulovat chuť k jídlu, jsme na nejlepší cestě, abychom opět získaly kontrolu nejen nad svou tělesnou hmotností.

Podle obecně přijímané dietetické teorie platí, že když něco, co je pro nás špatné (např. bílá mouka), nahradíme něčím méně špatným (celozrnná mouka), pak pro nás kvanta této méně špatné věci musí být báječným přínosem. Podle této logiky lze dojít k závěru, že když jsou pro nás cigarety s vysokým obsahem dehtu špatné, pak by nám neomezené kouření nízko-dehtových cigaret mělo vlastně prospívat. Připouštíme, že to není úplně nejlepší analogie, ale názorně ilustruje mylnou logiku, která slouží k obhajobě obilnin v našem jídelníčku. K tomu přičtěme masivní šlechtění pšenice, která tak mezitím prodělala rozsáhlé genetické změny, a máme recept na to, jak vytvořit národ (nejen) tlustých lidí.

BB

Pšenice spouští inzulínem řízený cyklus sytosti a hladu, který můžeme připodobnit k euforii a absťáku, jaké zažívají narkomani. Tímto způsobem zkresluje neurologické funkce, vyvolává závislost a to vše vede k ukládání tuku.

Vysoké hladiny krevního cukru a inzulínu způsobují ukládání tuku především ve vnitřních orgánech. Útrobní tuk se časem akumuluje a výsledkem jsou tučná játra, dvě tučné ledviny, tučná slinivky, tučné tenké a tlusté střevo a jeho známý povrchový jev – pšeničné břicho. (Tloustne i vaše srdce, ale vy to přes žebra nevidíte.)

Takže pneumatika kolem vašeho pasu je vlastně povrchová manifestace útrobního tuku, jenž je obsažen v břiše a zapouzdřuje břišní orgány. To vede k měsíce a léta trvajícím cyklům s vysokými hladinami krevního cukru a inzulínu, po nichž vždy následuje inzulínem řízené ukládání tuku. Ne však na rukou, hýždích nebo stehnech, ale v povadlém hrbolu na břiše, který je dílem vydouvajících se, tukem prorostlých vnitřních orgánů.

Útrobní tuk, je zcela unikátní, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu fungující továrna, v níž se produkují zánětlivé signály a abnormální cytokiny, nebo hormonální signální molekuly jako leptin, rezistin a faktor tumorové nekrózy.

Všechen tělesný tuk je schopen vytvářet jiný cytokin, adiponektin, ochrannou molekulu, která snižuje riziko srdečních chorob, cukrovky a vysokého tlaku. Když se ale zvýší objem útrobního tuku, z doposud nejasných důvodů poklesne jeho schopnost produkovat ochranný adiponektin. Zkombinuje-li se nedostatek adiponektinu se zvýšenám leptinem, faktorem tumorové nekrózy a dalšími zánětlivými produkty, je to perfektní základ pro abnormální inzulínové reakce, diabetes, hypertenzi a srdeční choroby. Seznam dalších zdravotních potíží, k nimž dochází vlivem útrobního tuku, se neustále rozrůstá a dnes už zahrnuje také demenci, revmatickou artritidu a rakovinu tlustého střeva.

Útrobní tuk není jen původcem abnormálně vysokých hladin zánětlivých signálů, nýbrž sám je zanícený, poněvadž obsahuje pestrou směsici zánětlivých bílých krvinek (makrofágů). Endokrinní a zánětlivé molekuly vytvářené útrobním tukem se vylučují přímo do jater (prostřednictvím portální cirkulace, jež odvádí krev ze zažívacího traktu), načež játra reagují produkcí další série zánětlivých signálů a abnormálních proteinů.

INSULIN

Proč přispívá pšenice k tloustnutí mnohem víc než jiné potraviny? Základním jevem, který může za růst břicha je vysoký krevní cukr (glukóza). Vysoký krevní cukr pro změnu vyvolává vysokou hladinu inzulínu. (Inzulín uvolňuje slinivka v reakci na krevní cukr: tedy čím vyšší je krevní cukr, tím více inzulínu se musí uvolnit, aby se cukr přesunul do tělesných buněk například ve svalech a játrech.)

Vysoká hladina inzulínu v krvi vede k hromadění útrobního tuku, což je osvědčený způsob těla, jak ukládat přebytečnou energii. Když se však hromadí útrobní tuk, provází to učiněná záplava zánětlivých signálů, která způsobuje, že naše tkáně méně reagují na inzulín. Říká se tomu inzulínová rezistence a v praxi to znamená, že slinivka musí produkovat stále větší kvanta inzulínu, aby cukry metabolizovala. Výsledkem je začarovaný kruh zvýšené rezistence na inzulín, zvýšené produkce inzulínu, zvýšeného ukládání útrobního tuku, zvýšené rezistence na inzulín.. a tak stále dokola až do konců vskutku neslavných.

Odborníci na výživu už před třiceti lety přišli na to, že pšenice zvedá krevní cukr víc, než kdybychom jedli stolní cukr. Vlastně až na pár výjimek můžeme říct, že jen velmi málo potravin má tak vysoký glykemický index jako jídla z pšenice. Kromě sušeného, na cukr bohatého ovoce, jako jsou datle a fíky, mají GI na úrovni pšenice pouze sušené a rozemleté škroby.

Protože je pšeničný uhlohydrát až neskutečně snadno stravitelný amylopektin A, způsobuje větší výkyvy krevního cukru než prakticky kterákoliv jiná potravina – větší než čokoládová tyčinka, stolní cukr nebo zmrzlina, zároveň tím aktivuje nejvyšší produkci inzulínu. Větší obsah amylopektinu A znamená vyšší krevní cukr, vyšší inzulín, zvýšené ukládání útrobního tuku.. a zvětšené břicho.

Když k tomu všemu připočtete nevyhnutelný pokles krevního cukru (hypoglikemie), jenž je přirozeným důsledkem zvýšené hladiny inzulínu, pochopíte, proč Vás tak často mučí nepřekonatelný hlad, zatímco se Vás vlastní tělo snaží chránit před nástrahami nízké hladiny krevního cukru. Sháníte něco na zub, abyste krevní cukr rychle zvedli, a cyklus začíná zase nanovo – opakuje se každí dvě hodiny. A když vezmete v potaz reakci mozku na euforické účinky exorfinů vyvolané pšenicí – lze se divit že pupek roste??

psenice

Není pochyb o tom, že kultivace pšenice na území Úrodného půlměsíce před deseti tisíci lety znamenala přelom v dějinách civilizace, zasetí semen zemědělské revoluce. Kultivace pšenice byla vskutku stěžejním krokem, který učinil z nomádských lovců-sběračů usedlé, neimigrační společnosti, které se rozrostly do vesnic a měst. Díky přebytkům potravin se mohla rozvíjet řemesla. Náš život bez pšenice by rozhodně vypadal jinak.

Jsme tedy pšenici v mnoha ohledech zavázáni, neboť postrčila lidskou civilizaci směrem, který nás dovedl až do dnešního technologického věku. Nebo ne?

Jared Diamond, profesor geografie a fyziologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a autor knihy Guns, Germs and Steel, vyznamenané Pulitzerovou cenou, je přesvědčen, že zavedení zemědělství, jež bylo údajně rozhodujícím krokem k lepšímu životu, znamenalo v mnoha ohledech katastrofu, ze které jsme se nikdy nevzpamatovali.

Podle poznatků moderní paleopatologie byl přechod od lovecko-sběračské ke společnosti zemědělské provázen snížením tělesné výšky, náhlým rozšířením infekčních chorob, jako je tuberkulóza a dýmějový mor, a vznikem tříd od rolnictva po šlechtu a krále; zároveň to vedlo také k nerovnosti sexuální.

Antropolog Mark Cohen z Newyorské univerzity ve svých knihách Paleopathology at the Origins of Agriculture a Health and the Rise of Civilization tvrdí, že i když zemědělství umožnilo nadbytek a dělbu práce, zároveň s sebou neslo větší dřinu a delší pracovní dobu. Znamenalo zúžení široké palety sbíraných rostlin na několik plodin, které se daly pěstovat. Také odstartovalo nástup zcela nových nemocí, jež do té doby lidé neznali.

Dnešní představa, že prehistoričtí lovci sběrači měli krátký, drsný a zoufalý život a trpěli podvýživou, nemusí být tak docela správná. Když se na věc podíváme v tomto kritickém světle, lze vidět v zavedení zemědělství kompromis, kdy v zájmu pohodlí, společenského rozvoje a dostatku jídla utrpělo zdraví. A my jsme toto paradigma dovedli do extrému, protože jsme nějakou rozmanitost stravy ještě dále zúžili populárními slogany typu „Jezte více zdravých celozrnných obilnin“.

Už před stoletím bylo dosaženo hojnosti a levné dostupnosti obilí v míře dosud nevídané. Původní divoká tráva se čtrnácti chromozomy se promněnila ve dvaačtyřicetichromozomovou, dusičnany hnojenou, ultra výnosnou odrůdu s těžkým klasem, která nám umožňuje kupovat si bagety a preclíky v baleních pro celou rodinu..

pecivo

Tato extrémní dostupnost má za následek také extrémní zdravotní potíže – obezitu, artritidu, neurologické poruchy, dokonce i úmrtnost na stále běžnější nemoci, jako je třeba celiakie. Nevědomky jsme s přírodou uzavřeli faustovskou smlouvu, vyměnili hojnost za zdraví.

Téma se nám od samotné pšenice  poněkud odklonilo, a to jsme se ani nevěnovali všem jejím vlivům, ne snad proto, že i tam je velký potenciál pro rozsáhlé košatění, ale pro prostý fakt, že takový rozsah je na jeden článek přeci jen příliš velký.

Přinesli jsme Vám pohled na pšenici a výrobky z ní ne příliš rozšířený. U některých může vyvolat úsměv, někteří jej rovnou odmítnou. Za sebe Vám můžeme jen říct, zkuste to na chvíli bez pšenice a udělejte si sami svůj názor. Osobní zkušenost v tomto případě vůbec není k zahození.

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com