NC_f2

Od Moraviamana k Neo Cupu – keď sa ľudia spoja, aby pomohli

V dnešný sviatočný, Mikulášsky deň Vám chceme predstaviť projekt, ktorý vznikol preto, aby pomáhal. Nie je o žiadnej osobnej prestíži, je o prežití.. nie je o tom, kto bude prvý v cieli, je o nádeji, láske a pomoci tým, ktorí si nemôžu sami pomôcť. Môžu len bojovať. Náš cieľ je úplne jasný – aby ste dnes, keď dostanete od niekoho nejaké to mikulášske prekvapenie, prípadne Vy budete obdarúvať svojich najbližších a budete sa tešiť z ich plamienkov radosti v očiach, mysleli aj na tých, ktorí možno práve v tejto chvíli opustili predčasne bezpečie matkinho lona a vo veľkom predstihu zažívajú chlad tohto sveta..

14-ročnému Moraviamanu, triatlonu na ironmanských objemoch (3,8km plávanie, 180km cyklistiky, 43km behu) tento rok pribudol mladší súrodenec – Neo Cup. Menu otrokovickej kuchyne sa tak z triatlonových špecialít rozrástlo o futbalový turnaj. Vo všeobecnosti sa uznáva, že futbal a triatlon nemajú toho veľa spoločného a možno aj preto je Neo Cup zaujímavým projektom – podarilo sa mu totiž tieto dva športy spojiť putom silnješím ako je „len“ fyzické vypätie a socializácia.. Neo Cup je tu pre tých najmenších, osamelých bojovníkov, ktorí sa po narodení nemôžu schúliť do bezpečnej náruče milujúcich rodičov. Na predčasne narodené deti totiž čaká izolácia v inkubátore. Tam sa odohráva ich prvý veľký boj – boj o samotný život.

Previous
Next
9
8
7
6
5
4
3
2
1
 

Samota v svetle nemocničných lámp nie je práve ideálnym vkročením do života. Ale obetavé sestričky a lekári detskej neonatologie v Zlíne dokážu vniesť nádej aj do tých najtemnejších kútov duše ustaraných rodičov. A aj pre nich vznikol Neo Cup. Aby mohli naďalej pomáhať našim deťom bojovať o svoje miesto na svete. Už teraz je jasné, že projekt bol veľmi úspešný. „Benefičným“ futbalovým turnajom a finančnými príspevkami najširšej verejnosti organizátori už teraz vyzbierali viac ako 400 tisíc korún. Zbierka trvá do konca januára, vďaka čomu je pravdepodobné, že ešte nejaký ten peniaz na účte pribudne. Nás môže hriať pri srdci, že ani triatlonisti neostali voči tejto akcii chladní.. Tí, ktorým sa tento projekt páči, môžu ho ešte do konca junára podporiť: 19-1411129399/0800

A aby sme Vám celý projekt predstavili aj zo zákulisia, vyspovedali sme jeho iniciátorku, Silviu Valouškovú.

Na počiatku bol Matúš..

Silvie Valoušková a Jirka Daněk. Ktorý triatlonista by ich nepoznal? Dvojica, ktorá stojí už dlhé roky za najstarším dlhým triatlonom u nás, Moraviamanom. V čase, keď finišovali prípravy na 13-ty ročník týchto pretekov, Silvia s Jirkom zrazu mali milión veľkých starostí navyše..

„Vloni, 21.května se nám narodil Matouš. Je normální, že člověk je z narození dětí šťastný, ale u nás tomu bylo malinko jinak. Matouš se narodil ve 29.týdnu těhotenství – skoro o čtvrt roku dříve než měl. Já jsem týden před jeho narozením ležela v nemocnici s odtékající plodovou vodou. A denně jsem si nepřála nic jiného, než to, abychom to spolu vydrželi ještě alespoň jeden den. Byla jsem maty2vděčná za každé další ráno a každou noc. Ale večer, v den mých narozenin, mě museli odvést na JIP. Byla to nejhorší noc v mém životě. Ležela jsem tam úplně sama. Strachy jsem nebyla schopná přimhouřit oka, telefon neustále u sebe a těšila jsem se na jakoukoliv zprávu z okolního světa. Jirka byl doma, se Štěpánkem, já byla sama v nemocnici s Matym v břiše. Jen věci se začaly kazit víc, než by si kdokoliv přál. Nikdo nevěděl, co se děje. Jen já s Jirkou. Čekalo se na to, zdali se bude chtít prckovi ven přirozenou cestou. Já zažívala to nejhorší, co rodič zažít může. Věděla jsem, že je strašně moc brzy, že to nebude jednoduché. Hledala jsem útěchu alespoň v porodní asistentce, která mi byla přidělena, ale já si ten den měla užít se vším všudy a tak jsem dostávala drsnou masáž od ženské, které jsem vyrušila klidnou směnu a dávala to pořádně znát. Pracuji s lidma a vím, že není vždy jednoduché udržet si klidnou hlavu a úsměv na tváři. Ale tato osoba byla strašná. Nepřišlo od ní nic, co by mi mělo pomoci. Přístup naprosto neprofesionální, naprosto nepříjemný a arogantní. Nad ránem jsem na chviličku usnula. Schoulená v klubíčku na posteli, kde se za normálních okolností rodí. V naprosté tichosti, což bylo strašné.

Matoušek musel ven císařem, protože už déle v břiše zůstávat nemohl. Když oznámili, že se to blíží, dojel i Jura. Udělali vše, co bylo před operací potřeba. Pár minut na promluvu s Jirkou a vezli mě na sál. On čekal ve výklenku chodby, jak to vše dopadne. Já ležela na sále, s neuvěřitelným strachem, se slzami v očích. Maličko mně uklidnilo, když se nade mnou sklonila lékařka, která rodila i mého prvního syna. Nic lepšího se v tu chvíli nemohlo stát a alespoň těsně před usnutím na sále jsem se zklidnila..

Matouš se narodil s porodní váhou 1300 gramů a 39 centimetry. Ihned po porodu byl převezen na novorozeneckou JIP.

Když jsem se dostávala trochu k sobě, jediné co mě zajímalo bylo, zda Matouš žije a je v pořádku. Po narození byl strašně moc šikovný a nevykazoval známky jakýchkoliv obtíží. Ale to všechno přišlo jen o trochu později.

Po narození vykazoval známky jako jakékoliv zdravé miminko, nicméně vzápětí začal mít opravdu velké problémy s plícemi. Oboustranný pneumotorax, popraskané plíce zevnitř i zvenku.. Zní to šíleně, ale tohle lékaři dali dohromady poměrně brzy. Nicméně, Maty dostal do plic infekci a to se nemělo stát. Od tohoto okamžiku bylo jakékoliv zlepšení hodně daleko a díky léčbě, kterou musel prodělávat se začaly kazit oči, objevili šelest na srdci, kýlu.. Těch špatných zpráv bylo tolik, a to zlepšení jeho stavu se prostě nedělo, či opravdu velmi pomalu.

Moje návštěvy ze začátku byly strašné. Brečela jsem vždy na schodech před jipkou, bála jsem se, jaké zprávy nám lékaři řeknou. Snažila jsem se být silná a a nedat před Matym znát, že jsem totálně v háji. Po třech dnech po porodu, po císaři, jsem doktory uprosila, ať mě pustí domů… za Štěpánkem, za prací.. hledala jsem cokoliv, abych nemusela na Matyho pořád myslet. Když už jsme mysleli, že bude vše lepší, prodělal zástavu dýchání..“

Silvi, počas Neo Cupu ste odovzdávali šek na 346 423 Kč. Tá čiastka mi prišla už vtedy neuveriteľná a stále však rastie. S akými očakávaniami ste šli do tejto akcie? Mali ste v hlave nejakú čiastku, ktorú ste chceli dosiahnuť?

No, abych řekla pravdu, tak představu jsem měla. Nejdříve to bylo 100 tisíc, pak jsme nastolili „pravidla“, částku která symbolizovala zápisné do turnaje (15 000Kč) a stanovili jsme 12 týmů jako maximum. Tímto jsme si vypočetli, že bychom se mohli dostat na 180 tisíc korun. A dalším mezníkem se stalo 250 tisíc. Dva týmy byly z nemocnice, takže byly oproštěni od startovného, ale podařilo se sehnat peníze i za ně od jiných sponzorů.

Na chviličku jsme si řekli, že by jsme se mohli dostat i na 300 tisíc. Podařilo se nám získat partnery, kteří se postarali o pitný režim a jídlo pro hráče. Každý platil za víno či kafe, co bylo na místě. Kdo chtěl, přispěl i za jídlo. Lidé si mohli koupit hračky či drobnosti spojené s Neo Cupem (náramky, diáře, medvídky speciálně šité pro tento den, hračky..), mohli přispívat na místě, měli jsme tombolu. Bylo toho spousty. Když se blížil závěr základní části, ze které vzešly 4 týmy do bojů o první tři místa, odevzdával se šek na částku, kterou zmiňuješ. Na konci dne byla tato částka navýšena a to na sumu 367 tisíc korun. Bylo to něco neuvěřitelného. Bylo to pro mne obrovské naplnění, strašný vděk. Přišlo opravdu hodně lidí. O děti se postaral bohaty doprovodný program. Týmy se bavily.. bylo to neskutečné. Krásné je to, že v době, kdy jsme počítala tato čísla, tak jsem věděla, že ještě dost peněz má dojít po samotné akci. Částka tedy stále roste a ráda bych, kdybychom se dostali k číslu 450 tisíc korun.

Neo Cup je zvláštny tým, že hoci „benefičný“ futbalový turnaj prebiehal len jeden deň, celá akcia vlastne začala dávno pred týmto dňom D a trvať bude ešte do konca januára. Za celé toto obdobie, čo boli pre Teba najsilnejšie zážitky?

První moc pěkná věc byla, když jsem byla za primářem Jozefem Mackem a snažila se mu popsat, co bych ráda udělala. Ten neváhal ani chvíli a okamžitě přihlásil tým lékařů. Myšlenka se mu velmi líbila, možná i proto, že v minulosti byl výborným hráčem fotbalu a stále jim je – dostal i profi nabídku, zvolil však medicínu.. Druhý okamžik byl, když se blížilo předávání šeku. Udělali jsme krátký medailonek právě o něm. Ale on neměl nejmenší tušení, co se děje. Předal cenu hráči Fair Play, kterého si sám vybral a potom se v hale malinko přišeřilo, ztlumili jsme světla a poprosili všechny přítomné, aby se na chvíli uklidnili a začala projekce. Šest lidí odpovídalo na velmi jednoduchou otázku: „Jaký vlastně primář Macko je?“

Dva lékaři a jedna sestra z jeho týmu, dvě maminky a rally závodník Roman Kresta. Všichni ho znají, všichni měli a mají tu čest stát mu po boku. Seděla jsem velmi malý kousek od něj – byl nervozní, byl dojatý. To bylo něco tak pěkného.. je to strašně skromný člověk, jeho práce je jeho „koníčkem“, dělá ji na maximum, v nemocnici je pořád, stále se snaží vymýšlet nové cesty v léčbě. Tohle bylo naplnění. Ocenění toho, co pro nás dělá. Hodně miminek se rodí předčasně, ale tento člověk není jen lékař, který dělá svou práci, která je pro spoustu lidí samozřejmá. Vkládá do toho své srdce, sebe. To už tak samozřejmé není. A kdo ho zná, ví, že se nepletu absolutně v ničem. Bylo krásné to pozorovat a uznávám, že ačkoliv jsem ten medailonek viděla několikrát před akcí, tekly mi slzy po tváři. Hala byla plná, lidé se dívali, po konci medailonku tleskali..

Poté ho moderátor, Pepíno Svoboda vyzval, aby se zvedl a přišel před lidi, na hrací plochu, kde mu byly předány ceny a já měla jednu z nich – kytici, poděkování za to vše, co pro nás udělal. Měla jsem nachystanou řeč, bylo tolik věcí, které jsem mu chtěla říct tak, aby to slyšeli ostatní. Ale nešlo to. Ten člověk přede mnou stál a já měla co dělat, abych se nerozbrečela přímo před ním. Mám k němu velký respekt, obrovský dík a pokud to jen trochu půjde, Neo Cup bude. Samozřejmě že mě dostala i částka, která se ten den vybrala. Předčila jakékoliv mé očekávání. A já už v tu chvíli věděla, že příští rok to musí byt o kus lepší.

Keby si to mala zhodnotiť a zanalyzovať, čo si myslíš boli hlavné dôvody toho, že ľudia vyjadrili tak peknú finančnú podporu nedonoseným bábätkám a ich rodinám?

Zhodnotit. Ono je to těžké, ale každý desátý prcek se rodí předčasně. Což není malé číslo. A tak spousta lidí si novorozeneckou JIP prošla. Nemusejí to být jen předčasně narozené děti, ale i děti donošené, kteří potřebují péči po porodu. Pokud budeme hovořit o lidech, kteří hráli a tak přispěli 15 000 korunami, tak z počátku to byli známí. Díky triatlonu a své práci znám spousty lidí. Takže jsem jela po této lajně. Ale přibývali i firmy, kde kontakty nemám a to bylo strašně fajn. Většinou lidé, kteří zažili podobnou věc, či se jim pouze tento projekt líbí a chtěli pomoci. Na akci došlo také velké množství maminek s dětmi. Spousta lidí, kteří měli někoho známého na herní ploše a přišli zafandit. Spousta lidí došla přímo z nemocnice. Byla to široká škála osob. Každý pomohl. I když si koupili jen kafe či víno, vše šlo na děti.

Podařilo se nám sehnat i spoustu věcí mimo financí. Pleny, deky na klokánkování či do inkubátorů, speciálně šité přehozy přes inkubátory, kojící polštáře, oblečení, transportní pelíšky na převoz předčasně narozených dětí.. Kdokoliv mohl jakkoliv pomoci.

O úspechu celej akcie nemôžu byť ani najmenšie pochyby. Aké sú teda Vaše plány do budúcna?

Ano, předčilo to vše, co jsme čekali. Takže na první ročník maximální spokojenost. Pro příští rok chceme jiné místo – venkovní hrací plochu, která by nám pomohla v tom, že bychom mohli oslovit více firem pro turnaj, protože by se mohly hrát dva zápasy najednou. Rádi bychom taky jiný čas. Nejpravděpodobnější se zatím jeví září. Potřebujeme se vyhnout prázdninám a dovoleným, potřebujeme se vyhnout červnu, protože máme Moraviaman triatlon, a přelom května a června je Filmový festival ve Zlíně. Rádi bychom ještě trochu bohatější program pro děti, i když i ten co byl teď, byl krásný. Rádi bychom, aby bylo na místě víc ručně dělaných věcí právě pro tento den. A rádi bychom, aby se více zapojila nemocnice a mohlo to být i setkání rodičů a předčasně narozených dětí s lékaři a sestrami z JIP. Není toho málo, ale bude na to mnohem více času než bylo teď – necelé tři měsíce, což bylo přímo vražedné (smiech). Od nuly dospět k něčemu takovému..

IMG_1827-2

Na celej akcie sa podieľalo určite viacero ľudí. Všetkým im samozrejme veľmi ďakujeme a ich prácu si veľmi vážime. Ale o Tebe vieme, že pokora je Tvojou prirodzenosťou a na druhých myslíš viac ako na seba. Nie je to niekedy príliš vyčerpávajúce? Kde na to berieš silu, resp. čo je Tvojím hnacím motorom?

Samozřejmě, nikdy to není o jedné osobě. A víte, že bych nikdy netvrdila nic jiného (smiech). Je za tím více lidí. Úplně první jsem poprosila člověka, kterého znám necelý rok, poznali jsme se díky mé práci. Je to člověk moc šikovný, „nechutný“ puntičkář (smiech), který mě hlavně ve finále dokázal pěkně vytočit (smiech), ale bylo to ku prospěchu věci a on to ví. Hold, někdy je to trochu těžší, že Adame Bastle? Poté jsem poprosila Evičku Cigánkovou, aby pomohla s tombolou. A i tady to bylo občas na ostří nože, ale to je samozřejmě logické. Vše bylo o tom, že bylo strašně málo času na cokoliv a já věděla, jak bych si to představovala. Takže takové kamarádské rošády také proběhly.. Nutno říci, že po akci jsme zůstali i nadále přáteli (smiech).

V den akce přišla pomoci spousta lidí i když nemuseli. Restaurace u Johana se postarala o obživu, Otrokovická pražírna Fiery Bean o kávový pitný režim, vinařství Turek a Šiška o vína. Do turnaje se zapojilo deset firem: Mercedes-Benz Samohýl M.B, překladatelská firma Zelenka, Graspo, Vitar, Edhouse, Nestlé, IVF Zlín, triatlonový tým Petra Vabrouška, Levné tisky, Malé mimi. O děti se postarala spousta neziskovek: Moje dílna, DDM Astra, Aktivně životem, Kamarád Nenuda, Maple party, Design kreslený dětmi, kouzelník Pavel Křižan, Taneční klub Fortuna zlín, byly i trenažére Tacx pro dospělé.. Zapojili se však aj firmy, které nehrály turnaj, přesto však přispěly významnou finanční častkou: Continental, Unimarco, Synergy Miroslav Štrauf, Teplárna Otrokovice, EMS Elektro, Radoslav Kysa. Neuvěřitelné množství lidí darovali peníze, dárky, svou pomoc a přítomnost při samotné akci, poukazy a dary do tomboly.. Bylo to krásné a všem strašně moc děkuji.

Na akci byly také osobnosti – Alice Konečná, která zazpívala na úvod dvě písničky a děti z TK Fortuny zatančily, Petr Vabroušek (který hrál), Roman Kresta (rally závodník), Ivan Rachůnek, Rostislav Vlach a jeho syn (zlínské hokejky a trenér, kteří si zahráli na hale floorbalový turnaj s dětmi), Honza Čelůstka (olympionik), Pepíno Svoboda, který dorazil i přes zdravotní komplikace a který celý den uváděl svým hlasem. Všichni z něj byli unešení a nadšení a já bych mu tímto chtěla ještě jednou poděkovat. Byl nepřekonatelný.

Moderátor akcie, Josef „Pepíno“ Svoboda prišiel na Neo Cup pripravený. Na začiatku akcie vyhlásil, že za každý gól, ktorý v ten deň padne, dá sto korún. Mal u seba desaťtisíc korún a počítal s tým, že gólov padne tak 50-60. Nakoniec ich však bolo viac ako 100.. Na Neo Cupe tak nenechal len svoj hlas a kus srdca, ale tiež dobre prevetral svoju peňaženku..  

Motivace jít moderovat Neo Cup se odehrávala v několika rovinách. Prvním motivátorem bylo, že znám Silvii a Jirku, kteří jsou moji blízcí přátelé. Když se jim více jak před rokem narodil syn s porodní váhou cca 1200g, který byl za úžasné péče přiveden do plnohodnotného života právě na neonatologii ve Zlíně, sám jsem si velmi oddechl. Dalším stimulem bylo to, že moje vlastní porodní váha nebyla o moc vyšší. A to hlavní co mě k moderování této akce přimělo bylo to, že tohle prostě má význam!

Akce samotná byla prošpikována emocemi, což vždy miluji. Zde se ovšem jednalo o jiné než jen sportovní emoce. Snad nikdy jsem na sportovní akci nepotkal tolik maminek (nutno říci, že krásných – miluji Moravu) s malinkými dětmi, kteří se o akci opravdu lidsky zajímali. To je něco co se běžně při sportu nedá potkat. A to jsem měl možnost sledovat celý den. Nádhera!

Všechno co se zde dělo se dělo s jediným cílem. Podpořit péči a prostředí, ve kterém se budou předčasně narozené děti a jejich rodiče cítit co nejlépe. A to se bezezbytku povedlo! Což v dněšní době, která je plná pseudo charit živícich obrovský aparát lidi něco vyjímečného!! V tento den se zkrátka vše točilo okolo dobré myšlenky a kvůli tomu tam všichni přišli! A to i hvězdy jako hokejisti, krásná zpěvačka, tanečníci či profi catering. Zkrátka, byl to úžasný den.

Vzhledem k vybrané částce a hlavně myšlence, kterou celému dni dala Silvie, si jednoznačně myslím, že rokem 2015 začala tradice, která zde bude trvat! Apropos, víte, že jen neonatologickým josef_svoboda_bwoddělením nemocnice ve Zlíně prošlo 47.000 dětí? To je velké okresní město! A to je úžasné! Nic totiž nemá větší význam než život. A věřte mi, že vím o čem mluvím.

Jsem moc rád, že mohu být součástí něčeho takto ušlechtilého. Děkuji všem co se na Neo Cupu podíleli.

Josef „Pepíno“ Svoboda

IMG_0818-3

Na poslední chvíli se nám podařilo získat také generálního partnera, firmu Vodárek Transport. Jejich zaměstnanci vybrali mezi sebou 23tisíc, firma přispěla stejnou částkou a majitel firmy přihodil ještě dalších deset tisíc korun. Takže přispěli 56 tisíci, nemám slov.. Všem strašně moc děkujeme.

Myslíte si, že na jiné myslím víc než na sebe? To je trochu silné tvrzení si myslím.. Ano, jsem občas hodně unavená, ale musím pořád něco dělat. Abych cítila, že jsem, že žiju. Chodím hodně pozdě spát. Pracuji moc a to i se dvěma malýma dětma.. Moraviaman, občas pizzerie, teď Neo Cup. Ten mi dal opravdu hodně zabrat, ale nelituji ničeho. Ani jediné minuty, kterou jsem do toho investovala. Mělo to a má to smysl a už teď přemýšlím, co v dalším roce. Přišlo to velmi přirozeně a s tímto projektem se loučit nehodlám. A doufám, že při mně budou stát lidi, kteří mi v tomto hodně pomohli.

„Jestli nemůžeš létat, běž. Jestli nemůžeš běžet, jdi. Jestli nemůžeš kráčet, plaz se. Hlavně se hýbej vpřed.“

Tohle mi řekl člověk, který mně celkem dobře zná a přesně o to se snažím. Nestát na místě. A to není nic neobvyklého, přece.. (smiech)

Vaším dlhoročným organizátorskym počinom je triatlonový Moraviaman. Vidíš medzi týmito dvoma podujatiami dajaké paralely? Myslíš, že si tieto dve podujatia môžu navzájom pomôcť v kvalitatívnom raste?

Moraviaman je věc, se kterou přišel Jirka spolu s Peťou Kučerou. Je to Jirkův „mazel“, od kterého jen tak neodejde. Já si našla svého a tím je Neo Cup. Když jsem doma oznámila, že bude NEO CUP, Jirka se toho hned chytil a přišlo srovnání s Ironmany. Že tyto závody většinou podporují, či jdou ruku v ruce s podobnými projekty, s charitou. Takže něco takové, že jdeme jakože s dobou (smích). Ale musím přiznat, že mě k tomu vedla osobní zkušenost a touha to vrátit a pomoci jiným rodičům, kteří taky trnú hrůzou, jestli jejich miminko bude žít..

Uznávám, že na Neo Cup-u byly firmy či spolky, které triatlon dělají. Úplně první přihlášená firma byla překladatelská firma Zelenka. Je to rodinný podnik, a já na samotném začátku volala Romanu Zelenkovi, co si o tom myslí a jaký by to mohlo mít úspěch. Neváhal a podporoval mě a jako první se přihlásili do turnaje. Triatlonista. Tým Peti Vabrouška, další triatlonisté. Vinařství Turek a Šiška, dali spoustu lahví pro Neo Cup, jejichž výtěžek šel na děti, triatlonista.

Je to spíše o tom, kým je člověk obklopen. Stejné množství lidí zde bylo i z mé branže. Myšlenka určité spojitosti Moraviamanu a Neo Cupu je krásná. Neo Cup čerpá z triatlonu už nyní. Věřím, že tomu může být i naopak.

Účast na Neo Cup-u byla v mém případě od začátku jistá. Jen jsme muselil doladit termín akce, abych byl doma a ne třeba v Malajsii, čímž by Neo Cup taky přišel o nenahraditelného spíkra Pepína. Můj dnes 16-ti letý syn Filip je jedním z předčasně narozených dětí, které právě zlínská peto_vabrousek_bwneonatologie v čele s MUDr. Jozefem Mackem Ph.D. dokázala neuvěřitelně vypiplat. Akce měla velký úspěch, protože byla skvěle připravena skvělými lidmi a téměř nikdo neodmítl přiložit ruku (nohu) a peněženku k dílu! Atmosféra byla naprosto skvělá, opět z velké části díky Pepínovi a další ročníky nejsou otázkou. Už se na nich pracuje!

Petr Vabroušek

Keď už sme pri Moraviamane, prezradíš našim čitateľom nejaké „podpultové“ informácie k ročníku 2016?

Tohle je otázka spíše na Jirku.. Za sebe můžu říct, že ráda bych, aby Moraviaman pokračoval dále ve standartu, který závodníkům nabízí. Ráda bych, aby se zas o krůček posunul dál. Aby přijelo třeba o pár lidí více.. Aby z něj měl Jirka radost.

Dnes je Mikuláša, takže si neodpustíme očakávanú otázku – čo by Silvie Valoušková darovala svetu, svojmu okoliu, svojej rodine, svojmu mestu, triatlonu.. keby bola tento rok skutočným Santa Clausom?

(Smiech) To je otázka šitá přímo na mě. Ráda bych, aby mé děti byly zdravé a šťastné. Aby si užívaly každého dne, aby byly v životě průbojní, nebáli se, aby se neztratili. Můj pohled na svět se po narození Matouška trochu změnil. Snažím se pracovat tak, abych klukům mohla dát do života vše, co je budě dělat šťastné. Stejně tak jako s nimi trávit čas jejich dětství, protože za chvíli o rodiče asi nebudou mít takový zájem (smiech). Ráda bych, aby oni i já dělali věci, které mají smysl.

Situace ve světě je poslední dobou hodně špatná, bylo by fajn, kdyby se to vše nějak zklidnilo a utichlo. Aby lidi neměli potřebu ubližovat jiným lidem, rodinám a dětem. Představa, že žiju někde jinde a musím řešit to, zdali bude rodina v ohrožení života, či řešit ztrátu někoho blízkého je šílená..

Previous
Next
11
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
 

A na záver, dovoľte, aby sme Vám pre úplnosť celého projektu priniesli aj myšlienky človeka, bezjozef_macko ktorého by žiaden Neo Cup nevznikol – samotného pána primára Jozefa Macka..

Ako dlho ste váhali, či do tohto projektu pôjdete a prepožičiate mu svoju tvár?

Asi sekundu (smiech), než mi to došlo (smiech).

Aké boli Vaše očakávania pred samotnou akciou? Prípadne, mali ste aspoň aký-taký odhad, akú finančnú čiastku by Neo Cup mohol priniesť?

Tušil jsem, že akce bude povedená. Sám jsem o ní říkal všem známým a kamarádům; k mému údivu o ní již věděli – po sítích se tato informace nesla velmi rychle. Překvapil mne nakonec obrovský počet účastníků, nejen sportovců, ale i rodičů s dětmi, známých, přátel. Během turnaje jsem se zdravil snad se stovkou lidí. A o částce jsem představu skutečně neměl. Její celková výše je pro mne obrovským překvapením.

Organizátori Vám zatajili, že o Vás pripravili medailonek..

Bylo to nečekané překvapení a byl jsme dojatý. To asi šlo i poznat. Nepovažuji se vůbec za výjimečného člověka, jen se snažím pracovat na sto, někdy možná i na více procent, protože jsem celoživotně přesvědčen, že naše práce má smysl a dává rodičům a jejich dětem naději. Sám jsem povahou patologický optimista a nemám rád výraz „nejde to“. Vše jde, jen se musí chtít, něco pro to udělat, nebýt pohodlný a líný. A medailon představil mé kolegy, kamarády a také rodiče, kterých si já velmi vážím. Všech.

Akciu podporilo veľa inštitúcií, firiem, fyzických osôb.. či už finančnými čiastkami, darmi alebo svojím časom. Chceli by ste im niečo takto sprostredkovane odkázať?

Všem děkuji za to, že podpořili dobrou věc. Možná ani neví, jak moc nám pomohli. Naše  možnosti v nemocnici jsou přece jen omezené, nemáme kouzelný měšec a tak se snažíme, jak to jen jde, aby jsme zajistili finanční prostředky pro úpravu pokojů s dětmi a pro zlepšení podmínek na našem oddělení. Neděláme to pro sebe, neděláme to pro své zviditelnění, děláme to pro rodiče a děti. Pokud rodiče odcházejí a řeknou „díky, bylo u vás fajn, pomohli jste nám“, je to odměna, které si vážíme nejvíce.

Súčasťou akcie bola aj fotovýstava – fotky z JIP a tzv. „Cesta životem“, ktorá znázorňovala deti, ktoré si novorodeneckou JIP-kou prešli. Výstava ukázala, že aj deti s veľmi nízkou pôrodnou hmotnosťou môžu viesť normálny život. Myslíte, že takáto „propagácia“ má zmysel?

Já se problematikou nezralosti a péče o předčasně narozené děti zabývám celý život. Respektive, této péči jsem věnoval většinu svého dosavadního života. To, co říkáte, má smysl určitě. Kdyby to smysl nemělo, uvažoval bych o tom, zda takovou práci dělat.

Chceli by ste ešte niečo doplniť?

Určitě. Chtěl bych vyjádřit svůj neskonalý obdiv a obrovský dík Silvii Valouškové, za to, co dokázala se svým týmem zorganizovat. To neumějí ani profesionální firmy. Klobouk (ne klobouk, alespoň sombrero) dolů. A ještě jsem zapomněl poděkovat moderátorovi celého dne. Byl skvělý, některé jeho hlášky byly nezapomenutelné. I jemu velký dík, chtěl jsem mu poděkovat na závěr veřejně, ale mikrofonu se zmocnily děti, těm jsem ho už brát nechtěl (smiech).

Fotogaléria:

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com