PNU

Pocit neúplnosti

Zamysleme se dnes nad něčím co na první pohled možná se sportem nijak nesouvisí, jenže, při bližším zkoumání se může zjistit, že nejen naše sportování může vykazovat souvislosti mnohem hlubší než jsme sami vůbec ochotni připustit. Jedná se o pocit nedostatku, pocit který může mít a často má reálné základy. Neurčitý pocit prázdna, nenaplněnosti života, touhy někam patřit, někým být. Pocit který dokáže zachvátit naši mysl přímo destruktivně. A pokud je tento pocit konstantní, zmocňuje se mysli a ohrožuje ji. A tak je hodně běžců kteří před něčím utíkají, lidí sportujících aby někam patřili, byli součástí nějaké skupiny. Lidí sportujících právě pro pocit aby někým byli. Obecně to může být vnímáno jako vlastnost již máme v různé míře zastoupenu asi všichni, v případě že se ale stane ústředním motivem našeho života, potom už je to problém, a to problém hodně vážný. Možná by nebylo od věci se zamyslet, zda naše sportování není únikem, „řešením“ záležitosti se kterou si poradit nedokážeme, nebo zda není dokonce vyústěním problému který máme sami se sebou.

Ke konci 2. světové války, když tisíce Evropanů umíraly hlady, se 36 mužů z University of Minnesota dobrovolně přihlásilo k provedení studie, jež je přivedla na hranici vyhladovění. Cílem bylo zjistit, jak bezpečně znova vyživit zbídačené obyvatele, s nimiž se potkávali spojenečtí vojáci.

Metabolismus dobrovolníků se během experimentu zpomalil o 40 %, sezení na atrofovaných hýždích začalo bolet, ačkoliv jejich končetiny byly kostnaté, břicha naplněná tekutinou vypadala podivně nafoukle. Ale výzkumníci si všimli ještě jiného, mentálního efektu, který neočekávali. Objevila se obsese kuchařkami a recepty, i muži, kteří dosud vůbec nejevili zájem o jídlo, nemysleli na nic jiného a nemluvili o ničem jiném. Dominantní a nekontrolovatelné myšlenky se zmocnily jejich myslí a jeden z účastníků experimentu později vzpomínal, že se „jídlo stalo centrální a jedinou věcí v životě“. Pro nic dalšího nezůstal prostor.

Ačkoliv toto podivné chování bylo jen okrajovým jevem originální studie, profesor ekonomie Sendhil Mullainathan pracující na problematice současné chudoby je považuje za to nejzajímavější. Takřka 70 let po publikaci studie totiž ukazuje na cosi důležitého: Nedostatek vedl ke ztrátě něčeho víc než masa a svalů. Zmocnil se mysli hladovějících.

Mullainathan není psycholog, ale dlouho ho fascinuje fungování mysli. Coby behaviorální ekonom se zajímá o to, jak mentální stavy a sociální a fyzické prostředí ovlivňují ekonomická rozhodnutí. A v souvislosti s minnesotskou studií vznikají závažné otázky: Co se děje s naší myslí a rozhodováním, když pociťujeme nějaký nedostatek? Proč tváří v tvář nedostatku lidé často činí zjevně iracionální, dokonce kontraproduktivní rozhodnutí? A pokud to platí pro velké populace, proč to politika a sociální programy tak málo berou v úvahu?

scarcity-book-930x1435V roce 2008 se Mullainathan spolu s profesorem psychologie Eldarem Shafirem pustili do psaní knihy nazvané „Nedostatek: Proč mít málo znamená tak mnoho“ (2013). V té předkládají výsledky mnohaletého studia na poli psychologie a ekonomie, ale také vlastní empirický výzkum tématu. Na základě analýzy dat ukazují, že tak jako se jídlo zmocnilo myslí hladovějících v minnesotském experimentu, nedostatek ukrádá mentální kapacitu, kdekoliv se objeví – hladovějícím, osamělým, zaneprázdněným, chudým.

Tento fenomén je psychology dobře dokumentován: Pokud se mysl soustředí na jednu věc, další schopnosti a dovednosti – pozornost, sebekontrola, dlouhodobé plánování – často trpí. Mentální procesy jsou „obsazeny“ urgentní potřebou a na další nezbývá kapacita. Mysl zpomaluje. Neztrácíme inherentní kapacity, ale schopnost využít plně toho, čeho jsme skutečně schopni.

Avšak co překvapuje nejvíce a je do jisté míry kontroverzní nejsou samotné účinky nedostatku. Mullainathanova a Shafirova studie ukázala, že nedostatek ovlivňuje každého, kdo je jím postižen. Argument zní následovně: Kvality často považované za součást charakteru, jako impulsivní jednání, špatné výsledky ve škole, špatná finanční rozhodnutí, mohou ve skutečnosti být produktem přetrvávajícího pocitu nedostatku. A pokud je tento pocit konstantní, což je případ lidí postižených chudobou, zmocňuje se mysli a ohrožuje ji. Pokud byste zítra zchudli, patrně byste brzy ztratili schopnost dlouhodobého plánování, přijímali špatná rozhodnutí a uvízli v pasti chudoby.

Pocit neúplnosti, nenaplněnosti a prázdna ovšem má mnohem hlubší kořeny, a nebylo by správné použit jen, dnes tak hojně používané, poměřování penězi. I když pomocí nich to většina zřejmě mnohem líp pochopí. Takový pocit je totiž nemoc, zabývá se jím psychologie, u těžších forem psychiatrie, ale co je asi nejdůležitější, člověk sám se v takovém stavu necítí dobře.

Valná většina šamanských kultur ve světě věří, že nemoc je způsobena ztrátou duše. Ztráta duše je adaptivní mechanismus, který nám umožňuje zvládnout a v některých situacích doslova přežít traumatizující životní zkušenosti, během nichž se disociované části duše odchýlí a odnesou s sebou bolest nebo extrémní emoce, jež mohou být pro poškozeného, v době kdy nastanou, nesnesitelné.
Vstup do této oblasti nemůže být využíván běžně a vždy pouze pod dohledem zkušeného šamana, jenž je schopen pracovat s neobyčejnou realitou, a jenž se může pokusit pomoci ztraceným částem duše navrátit zpět do těla. Tradičně by měl šaman provést obřad vyhledání ztracených částí duše do tří dnů od doby, kdy došlo k jejich ztrátě.
Podle Sandry Ingerman: „Je důležité si uvědomit, že ztráta částí duše je vlastně dobrá věc, která nám umožní přežít zásadní životní trauma.“ Mnozí z nás máme pocit, že nám chybí důležitá část sebe samých, nebo že nejsme úplně celí. Někdy také pociťujeme ztrátu duše jako chronickou nemoc, případně čelíme oslabujícím emocím, jako je smutek, hněv, deprese apod.

Podle Junga, jediným způsobem jak řešit hlubokou ztrátu spojení s duší, jíž čelíme jako druh, je obnovit naše spojení k posvátnému. Duše je to, co nás spojuje nejen se svou vlastní hodnotou a podstatou, nýbrž s hodnotou a podstatou všech dalších živých bytostí. Nevyhnutelnost ztráty duše v moderní době nemůže být překonána. Většina z nás neví, že jsme odpojeni od naší duše a jako normální jsme přijali projevy necitlivosti a nedostatek smyslu v našich životech.

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com