FKM

Přetrvávající mýtus o kyselině mléčné

KKyselina mléčná patří neodmyslitelně ke sportovnímu folklóru, neexistuje snad sportovec, který by o ní neslyšel, neexistuje sportovec který si myslí, že se s ní nesetkal. A pravděpodobně každý je schopný vám o ní říct několik slov. Najde se i dost jejichž počet slov by dal dohromady encyklopedii a popis jejich zkušeností s ní není nepodobný popisu zápasu s drakem.

Kyselina mléčnáKM

Kyselina mléčná je kysele chutnající, lehce rozpustná, bezbarvé krystaly tvořící kyselina s chemickým vzorcem CH3–CHOH–COOH. Po kyselině glykolové jde o druhou nejjednodušší hydroxykyselinu.

Vzorec: C3H6O3
Molární hmotnost: 90,08 g/mol
Identifikátor IUPAC: 2-Hydroxypropanoic acid
Bod varu: 122 °C
Bod tání: 16,8 °C

Asi nezaškodí, když o kyselině mléčné řekneme něco také my. Když jsme se totiž poptávali kolem a zjišťovali jaký že je obecný vztah ke kyselině mléčné, zjistili jsme, že se ocitla v situaci podobné v jaké byl (a pro některé možná stále je) špenát. A to si myslíme, že je škoda nejen pro kyselinu mléčnou, ale, a to především, pro nás sportovce.

Takže, jako sportovci jste zcela nepochybně slyšeli (nebudeme rozebírat od koho, i když se přiznáme, že právě tuto informaci by jste za důležitou pokládat měli, protože má jistou důležitost), že za bolest ve svalech po tréninku a během něj může kyselina mléčná – laktát. Je to trošku jinak…

Tak jako u špenátu, za jeho super obsah železa mohl špatný zápis desetinného místa ve studii, kterou pak jen několik desítek let všichni opisovali. Tak za to, čím ještě stále kyselina mléčná je pro velkou většinu sportující populace může pokus, který dělali laureáti Nobelovy ceny z roku 1922 Hill a Meyerhoff. Ti si mysleli, že kyselina mléčná může za únavu svalů. Bohužel pracovali se špatným vzorkem – s nohami žab, které byly odříznuty od těla a umístěny do láhve. Což je prostředí, ve kterém běžně nežijeme, máme totiž nohy u těla po tréninku a ne odložené v láhvi. Tento, můžeme říct nedokonale či nesprávně provedený pokus, sice dokázal to co dokázal, ale jeho interpretaci na člověka můžeme myslím s klidem označit jako chybnou.

Pravdou je, že i v průběhu času se našlo dost těch, kterým se to moc nezdálo a trénovali z tohoto pohledu dost nevědecky. V roce 2004 se ale ozvala i věda. Profesor Robergs vzbudil velký rozruch, když ve své zprávě uvedl:Pokud by svaly neprodukovaly laktát, selhaly by daleko dříve a výkon by byl těžce narušen“. Dokážete si asi představit, co tím vyvolal a jaký odpor akademiků i sportovní a lékařské lobby vyvolal, stál si ale za svým, až se nakonec ukázalo, že měl pravdu.

Kyselina mléčná je klíčová sloučenina užívána na pálení sacharidů, produkci krevní glukózy, glykogenu jater a poskytuje energii. Rovněž podporuje přežití v stresových situacích. 

Trochu biochemie

Všechny naše buňky potřebují pro své nitrobuněčné biochemické procesy energii. Tato energie je v buňkách skladovaná ve formě ATP – adenozintrifosfátu. Chemické vazby v této molekule při svém štěpení uvolňují značné množství energie, která se následně využívá při nějakém konkrétním procesu. ATP je tedy jakousi „tužkovou baterií“ pro buňkovou chemii. ATP mezi buňkami nekoluje, neslouží proto na „rozvoz“ energie po těle a každá buňka si tyto molekuly musí autonomně syntetizovat ve svém nitru.

Abychom to zjednodušili – nejvýznamnějším procesem pro tvorbu ATP v buňkách je proces oxidativní fosforylace, která navazuje na Krebsův cyklus (říká se mu také citrátový cyklus). Oba tyto významné děje probíhají v mitochondriích (buňkové organely, ve kterých probíhají procesy buňečné respirace). Představují společnou cestu metabolismu cukrů, tuků a také bílkovin při jejich přeměně na energii. Krebsův cyklus spracovává molekulu acetyl-CoA. Tato molekula je tedy společným bodem, ke kterému se metabolismus uvedených živin musí dopracovat – metabolické cesty jsou samozřejmě různé.

Pro pochopení článku se zaměřme na cukry. Konkrétně na glukózu a její cestu k acetyl-CoA. Glykolýza je proces, pomocí něhož se získává energie z cukrů, sledem biochemických reakcí se získává pyruvát. Následně se proces může odvíjet dvěma způsoby.
1. Jestliže má buňka dostatek kyslíku (aerobní podmínky), pyruvát je transportován do mitochondrie, kde se dále přemění na acetyl-CoA a vstupuje do Krebsova cyklu a proces pokračuje až k aerobní fosforylaci. Výsledkem jsou desítky molekul ATP, oxid uhličitý a voda.
2. Jestliže buňka dostatek kyslíku nemá (anaerobní podmínky), pyruvát se dále mění na kyselinu mléčnou. Tento proces je zvratný. V tomto případě tady ale proces dýchání buňky končí a značná část energie ještě zůstává neuvolněná ve formě kyseliny mléčné (která se může opět přeměnit na pyruvát a proces může skončit). V průběhu celého procesu glykolýzy vzniká jen malé množství ATP.

Co tedy může za bolest po tréninku, či závodě? Kyselina mléčná to není. Pálivou bolest způsobují iony vodíku, které snižují pH ve svalech a snižují jejich účinnost. Iony vodíků se uvolňují společně s laktátem, když tělo spaluje sacharidy. Za bolest po tréninku může často i něco jiného. Pravděpodobně jste si porušili lehce strukturu svalu (způsobili drobné trhlinky),  nebo jste dostatečně neodplavili laktát po tréninku. I když laktát při tréninku bolest nezpůsobuje, je dobré se jej zbavit. Po zchladnutí může způsobit svalovou horečku. Je to z důvodu, že se část laktátu přeměňuje na teplo.

Takže si to shrňme – kyselina mléčná není:

  • zodpovědná za pálení během tréninku
  • zodpovědná za únavu v následujících dvou dnech po tréninku
  • zbytkový produkt

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com