Sysifos

Proč to nejde?

PPokoušeli jste se někdy přijít na to, proč se vám nedaří, přesto že podle vás věnujete na dosažení cíle veškerou dostupnou energii, všechny prostředky, které máte k dispozici, dokonce by jste mohli přísahat, že jste přímo ztělesněním vaší snahy a.. a nic, anebo téměř nic, v poměru k vašemu nezměrnému úsilí. Máme sice na mysli  úsilí tréninkové a výsledky jichž by jste měli následně  dosáhnout. Ale vzhledem k tomu, že jsme již nejednou napsali, že sport je život, jedná se o jev obecný, rozprostírající se nad životy nás všech.

Možná jste na to někteří z vás přišli, my tvrdit, že to víme nebudeme. Za prvé si to nemyslíme, a také, cokoliv se týká našich životů je natolik komplexní, že se to popsat jedním článkem nedá. Dokonce ani dva články na to nestačí. A tak se k tomuto věčnému tématu budeme vracet, nahlížejíc na problémy našich tréninků, závodních výsledků, cílů a motivací, různými úhly pohledu. A spolu s vámi se budeme pokoušet přijít na to, jak že by to tedy  skutečně mohlo být, a proč to s námi tak někdy, nebo častěji není.

Jednou z příčin proč se nám nedaří, a dost možná příčinou z těch velkých, je systém. Způsob jakým trénujeme, jakým odpočíváme, jak myslíme, pracujeme, jak žijeme. Obecně se dá říct, že jsme jej zdědili, narodili se do něj, byli pro něj cvičeni a zaučováni, pomocí různých metod a rituálů proběhla naše iniciace a my se stali řádnými členy společnosti se vším co k tomu patří. A tak trénujeme tak, jak se pokládá za správné či nejlepší, relaxujeme podle doporučení, přijímáme názory, které jsou nám předkládány jako správné, či dokonce jediné správné. Nechceme tvrdit, že by to mělo být špatně, určitě ne generálně. Ale vás někdy nenapadlo že by to mohlo jít i jinak? Že se lidé mohou mýlit. Že už se několikrát v historii stalo, že se správné cesty ukázali jako slepé (a to byly ty lepší případy). Že jste možná už špatně začali a teď jste jinde než jste chtěli být? A co kacířská myšlenka že toho co děláte špatně je víc, ne že by vám to někdo řekl, jen máte takový pocit.

Bernard Shaw řekl, že

za velký pokrok vděčíme nerozumným lidem, protože rozumní lidé chtějí systém používat takový, jaký je, a nemají zájem jej měnit.

Systém budou vždy obhajovat masy lidí, kteří jsou dost chytří na to, aby něco bránili, ne však na to, aby přišli s něčím novým. Lidí, kteří se obávají , že každá změna už ze své podstaty může ohrozit jejich postavení, bude vždycky dost. A protože si navíc nedovedeme plně uvědomit důsledky změny před tím, než k ní dojde, cítíme jako pro nás lepší se takovému riziku vyhýbat.

Co je tedy na takovémto pohodlném modelu fungování špatného?

puzzlePředstavte si hru, při níž vám někdo postupně podává různě tvarované kousky kartónu a vaším úkolem je tyto dílky co nejlépe využít. „Co nejlépe využít“ znamená sestavit z nich jednoduchý souvislý obrazec, který dokážete popsat po telefonu. Složíte tedy první dva dílky a získáte obdélník, přidáte další kus a budete mít obdélník o něco větší. Pokusíte se přidat další dva dílky , ale výsledkem už není jednoduchý tvar. Aby jste mohli pokračovat, musíte obdélník rozebrat a sestavit z něj čtverec. Teď už k němu můžete přiložit zbylé dva dílky a budete mít velký čtverec.

Tato hra je docela jednoduchá, ale důležitý je princip. V každém okamžiku uděláme to nejrozumnější. Snažíme se nové spojit s tím co už máme. V takovém systému se téměř nevyhnutelně dostaneme do bodu, odkud se musíme vrátit – rozebrat něco, co kdysi vypadalo jako nejlepší rozhodnutí – jinak bychom nemohli pokračovat. Uspořádání se totiž řídí tím, co máme k dispozici, ne tím, co by mohlo přijít později.

Myslíme si, že nám tato jednoduchá hra napovídá, jaká by mohla být odpověď na naši otázku. Nemůžeme prostě budovat na základech, které jsme již vystavěli, ale máme-li postoupit dopředu, musíme se někdy vrátit zpátky a určité věci změnit. V mnoha případech nedokážeme dílky stavebnice složit jinak, dokud zcela nezrušíme jejich staré, teď již nefunkční uspořádání. V našich životech v některých případech dojde až k tomu že, obrazně řečeno, díly již sestavené, či z velké části sestavené stavebnice byly rozmetány na všechny strany. Můžeme říct, že se naskytla možnost nového začátku, ten se ale podaří opravdu jen zřídka, není dost času na to, aby byly poskládány lépe.

Co ale s tím, dá se s tím něco dělat? Uzavřenost názorových systémů je vlastně totéž jako systém paradigmat ve vědě tak často probíraný. Paradigma je určitý intelektuální model, skrze který vidíme svět. Pokud nové myšlenky do tohoto modelu nezapadají, jsou odmítány, dokud potřeba obratu není tak drtivá, že je potřeba paradigma změnit. Můžeme doufat, že obvyklé polemiky a rozpory dokážou určitou skupinu kterou máme na mysli (ať už je to ta sportovní nebo společnost jako taková) dovést k zásadním změnám, ale vědecké zkušenosti ukazují, že tomu tak není. K polemikám a rozporům dochází pouze uvnitř stávajícího rámce a jejich výsledkem jsou pouze drobné úpravy, ne však změna paradigmatu. Člověk, který přichází s novým paradigmatem, bývá prostě odmítán jako šílenec.strach

Z nového máme strach, protože je to nerealistické a neověřené, závislé na absurdních očekáváních a vyhlídkách na změnu lidského chování, a je nemožné se tam jen tak přenést. Máme obavy z projekcí obecně, protože si uvědomujeme že mohou zamířit špatným směrem, zatímco evoluce jejíž jsme součástí nás podle definice vede správně. Spokojíme se s tím, že vnější tlaky projektují za nás, a říkáme tomu evoluce.

A co bychom si z tohoto úhlu pohledu mohli vzít k zamyšlení? Klopýtání kupředu a přešlapování na místě nás může ochránit před přehmaty a katastrofami, může však také brzdit plné využívání zdrojů, které již máme k dispozici. Doufejme tedy, že lepší porozumění konkrétnímu uvažování, bez něhož se žádná změna neobejde, a zvláště soustředění pozornosti a zdrojů do této oblasti může přinést určité zlepšení.

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com