Silvie Valoušková – nejvlivnější žena československého triatlonu

Žijeme své životy naplněni touhou žít své sny. Rádi čteme příběhy plné inspirace a obdivujeme ty o nichž se mluví, v hloubi duše však cítíme, že ten opravdový život se na stránkách časopisů ani televizních obrazovkách neodehrává.

Dnes Vám chceme představit někoho vyjímečného, ženu, která je přes svou skromnost, a jistou upozaděnost spolutvůrcem a hybnou silou nejpopulárnějšího a neustále rostoucího triatlonu na ironmanských tratích v České republice. Budeme Vám povídat o rodinném triatlonu Moraviaman, rodinném v tom nejlepším slova smyslu, jenž přenáší sounáležitost a rodinné cítění na samotné závodníky. Budem Vám povídat o srdci Moraviamana, ale co především, představíme Vám Silvii Valouškovou, ženu, která tvoří a spoluvytváří Moraviaman, jeho minulost i budoucnost, a tím také tak trochu všechny ty, kteří se mohou pyšnit přízviskem Moraviaman.

Pojďme tedy trochu nahlédnout do minulosti, pozeptat se na přítomnost a pokusme se poodhalit i závoj halící budoucnost. Zanechejme záznam vývoje Moraviamana i těch, kteří jej tvoří, budují a rozvíjejí, nejen pro buducí nostalgická ohlédnutí za časy jež minuly, ale i jako nezvratný důkaz toho, že čas má plné kapsy překvapení.

Někdy ti dělám starosti, protože jsem tak malý. A každou chvíli nechávám otisky na nábytku a na stěnách.
Ale každý den rostu – a jednoho dne budu dospělý. A všechny ty drobné otisky budou určitě dávno pryč.
Takže tady je zatím poslední otisk mojí ruky, aby sis mohl přesně vybavit, jak moje ruce vypadaly, když jsem byl malý.

Přijeli jsme do Otrokovic, abychom si popovídali o Moraviamanu, a nakonec, jak už to tak bývá když se setkáte s lidmi, kteří něčemu zasvětili svůj život, bylo z toho povídání o triatlonu obecně, o životě.. o všem důležitém i úplně banálním. Povídání, které se možná protáhlo víc než obě strany původně předpokládaly, ale takové věci se stávají když si máte co říct..

Tento článek měl být součástí našeho mapování československého triatlonu, jeho zákulisí. Měl být jedním z mnoha článků představujícím ty, díky kterým můžeme závodit. Ty, kteří spolu se závodníky spoluvytváří to, čím je československý triatlon, i to, čím československý triatlon možná jednou bude. To, že chceme představovat zůstalo, ale okolnosti za jakých článek vznikal i to co mu předcházelo nás samotné.. no, řekněme překvapilo. Ale nepředbíhejme.

Přinášíme část z toho, co jsme zaznamenali, části si necháme abychom je mohli dávat k dobru příště no a některé části si necháme jako poklady pro sebe. Snad se na nás pro to zlobit nebudete.

Co bylo dřív, triatlon a nebo Jirka?
Jirka. Když jsme se s Jirkou potkali, když jsme se před těmi patnáct a půl lety poznávali – už je to hrozně dlouho – psal mi, že dělá triatlon a já v té době dostala k narozeninám ironmanské hodinky. Takže jsem měla hodinky a mohla jsem zamachrovat (smích). Do reálu, do těžkého reálu jsem vpadla až s Jirkou po jeho boku.

Jak to celé vzniklo, jak vznikl Moraviaman?
Tak to se asi spíš zeptejte Jirky, protože první závod pořádal Jirka s Peťou Kučerou, který teď běhá extrémní běhy, byl taky na Hawaii a jezdil hodně Xterru. Biker, který se tenkrát dal na triatlon. S ním se tenkrát Moraviaman upekl.

Moraviamana Jirka pravděpodobně, jak je u ředitelů významných závodů nepsaným pravidlem, nikdy nepůjde, loni jsme jej ale viděli na Oravamanovi.
Jirka z trucu, no né z trucu, ale jak se narodil Maty, tak chtěl ukázat, že Daňci jsou bojovníci a že když něco nejde, tak ono to jde. Takže to bylo tak, že „kolik lidí zbývá na trati“? Tři lidi na trati, pak byli poslední dva, potom poslední jeden a Daněk furt nikde. Chápete, že já tam trnula hrůzou co se děje..
Řekl, za sedm hodin jsem zpátky, bylo sedm, osm, devět.. jedno děcko v nemocnici, Daněk nikde, já tam s jedním děckem sama uplně.. nervy z jednoho, teď nervy z druhého, Štěpánek pořád chodil, že „kde je tatínek“.. opakuju mu pokaždé o trochu víc podrážděněji: „Ja nevím, kde je tatínek“. Jirka to prostě dal z voleje, však takový lehký, tak o co jde, no a já měla doma borce, který dal Oravamana a musela se o něj pak trošku starat.

Si

Jaké byly Tvé začátky s Moraviamanem?
Pomáhala jsem Jirkovi, chtěla jsem mu pomoct. Po určité době už to bylo, dá se říct, takové příjemné, protože v určité fázi už jsem znala víc lidí než Jura, jezdila jsem celkem hodně po závodech i ven, protože jsem psala pro Peťu Valeše na Etriatlon nějaké články a rozhovory třeba s Farisem al Sultanem, nebo Peterem Reedem. Díky tomu, že přihlášky na Moraviamana dřív chodili přímo, měla jsem přehled o lidech, kteří jdou na Moraviamana závodit. Teď, když jdou přihlášky přes svaz, tak už ani moc nevím..
Je to věc, která vznikla a kterou jsme vytvářeli spolu s Jirkou. Teď ale, když jsou dvě malé děti, které mě potřebují je to všechno složitější a už ta moje práce na Moraviamanovi, ne že by byla druhořadá, ale ty priority jsou teď pro mě někde jinde.

Dalo by se říct, že už se tomu nemůžeš dát celá..
No.. řekla bych, že už mě unavuje jak to všechno funguje, že se člověk každý rok vzteká se svazem, stále něco řeší, mám pocit, že nám v ničem moc pomáhat nechtějí. Stále se snažíme shánět sponzory, udržet si ty stávající.. ono si hodně lidí myslí, že je to velký závod, na kterém vyděláváme hromadu peněz, a přitom je to tak, že když po závodech můžeme pozvat lidi co nám pomáhali na oběd, nebo koupit trika do oddílu, který nám pomáhal tak jsme moc rádi. Představy lidí ale bývají obecně jiné. Není jich moc, ale já to moc nemusím, stačí jeden-dva, aby vám pokazil všechno.

Cesta do Otrokovic měla ještě jednu rovinu, se kterou bychom vás chtěli seznámit. Psát jestli rádi, nebo neradi.. dovolíme si to nechat bez přívlastku. Při prohlížení programu České televize jsme nedokázali nalézt vysílání záznamu Moraviamana. Záznamu, který se vysílal pravidelně poslední tři sezóny. Závodu, který je letos Mistrovstvím ČR v dlouhém triatlonu, a měl být i Mistrovstvím Slovenska v dlouhém triatlonu. Závodu, který zmizel z vysílacího plánu. A tak jsme položili v podstatě banální dotaz všem zúčastněným stranám, ČTA, ČT a Moraviaman v domění, že na jednoduchou otázku existuje jednoduchá odpověď..

Když už jsme u toho, popsala by jsi pro Tebe největší krizi co jsi při Moraviamanu zažila?
Minulý rok se narodil Matouš a to bylo psycho fakt veliké, takže pro mě ta změna v hlavě naskočila i tímhle tím. Jsou věci, které má člověk rád, ale může je odsunout na kolej vedlejší. Ten prcek je pro mě na prvním místě ať se děje co se děje. Myslím si, že se to tak stalo, abychom si uvědomili hromadu věcí, možná se byla potřeba i zastavit, je to takové.. i přes dva mrňouse hodně pracuju, takže čas dělím mezi děti, práci a Moraviaman. Jsem takový brouk pytlík, kterému občas dochází baterky (smích). Jako jo, samozřejmě, Moraviaman je akce, kterou mám ráda hrozně moc a věnovala jsem jí spoustu času energie a všeho možného, a i když by Jirka přišel s tím, že by toho nechal, tak by mi bylo líto, že by to všechno opustil, předal to někomu dál, i když nevím, kdo by to vzal na svá bedra. Prostě patří to k nám..

Ve světě se dá vypozorovat úkaz rostoucí oblíbenosti rodinných triatlonů, vliv rodiny, dá se říct až důraz na rodinu je vnímán jako velký klad a závodníci si tyto závody pochvalují. Chtěli bychom se zeptat na druhou stranu mince, jaký vliv má triatlon, jeho pořádání na rodinu?
Pro mě je to setkávání se s lidmi, které mám ráda a se kterými se nesetkávám nikde jinde než právě na triatlonech. Je to příjemné, děcka uvidí jiný svět a jsou v kolektivu lidí, které máme rádi. Jirka sportem žije, triatlonem obzvlášť a možná až kluci vyrostou tak triatlon budou taky dělat – možná to bude taková ta věc, která bude pro všechny společná.. věřím, nebo doufám.

Byla by jsi ráda, kdyby si kluci zvolili triatlon za sport, kterému se budou věnovat?
Primárně se mi líbí atletika a plavání, takže kdyby si zvolili něco z toho, no tak to bych byla hrozně ráda, když je bude bavit triatlon, tak proč ne, ať dělají to co je baví. Když jeden bude kuchař a druhý bude baleťák.. ať každý dělá co ho těší, já si myslím, že k triatlonu budou mít mnohem blíž než děti z jiných rodin, když ho Jirka dělá nebo dělal.  Já jsem zase u nás spíš ten kdo se směruje uměleckou línii, takže, pokud některý z kluků bude hezky malovat, tak mě to vůbec vadit nebude.

silvia_il

Co je na organizaci Moraviamana z Tvého pohledu nejnáročnější?
Obecně asi celek, nezapomenout na nic. Co bývá nejnáročnější jsou uzavírky – jednání se zúčastněnými institucemi, co se týká dopravního značení a vyznačování jednotlivých obcí, kudy se ten závod jede, to bývá největší stres. Vždy se to řeší na poslední chvíli, ale ne proto, že bychom se na to snad vyprdli, ale proto, že to jednání má několik měsíců a často to stojí na jednom člověku, který se vyjadřuje těsně před závodem a to je asi největší psycho. Je to člověk, který nemá rád sport a dělá všechno pro to, aby tady ten závod nebyl.

Dá se definovat rozdělení rolí mezi Tebou a Jirkou co se Moraviamana týká?
Asi nejlépe bych to vystihla větou, že Jirka vymýšlí a já se mu snažím pomoct, vyřídit věci, aby všechno fungovalo a jelo. Ten minulý rok byl závodně hodně vydařený, a proslov Pepína Svobody a Standy Bartůška po závodě bylo takové hezké poděkování za celých těch X let. Bylo to velice příjemné, přiznám se, že jsem musela utřít i slzy. Minulý rok to bylo obzvlášť těžké. Maty sa narodil skoro o čtvrt roku dřív a byl téměř dva a půl měsíce v nemocnici. Narodil se čtyři týdny před Moraviamanem a s jeho zdravím to bylo v době závodu moc těžké. Přesto byl Moraviaman vloni podle mě asi ten nej jakým za ty roky mohl být.
Letos Standa na Moraviamanovi nebude, nevíme co v tom je. Podpultové informace jsou takové, že věděl co se děje a odmítl to dřív než.. těžko říct. Říkáme si, že to jsou rodinné důvody. Ale mrzí nás to, protože duo Pepíno Svoboda & Standa Bartůšek mělo zvuk, opravdu uměli moderovat a diváci je měli rádi. Uměli udělat závod i pro toho posledního dobíhajícího závodníka.

Mrzí Vás že bude letos Moraviaman bez účasti České televize?
Kdybych řekla, že nás to nemrzí asi by mi to málokdo uvěřil. Ne snad tolik kvůli nám, jako spíš kvůli závodníkům. Dlouhý triatlon je královská disciplína, je tím co si pod triatlonem laická veřejnost
především představuje. V Otrokovicích se jede Mistrovství republiky, počty závodníků se dostávají na velká čísla, aby se dala zanedbat nebo je dokonce ignorovat a když už ne triatlon, potom ti závodníci si to určitě zaslouží. Chápeme, že vysílací čas byl možná jen jeden, že bylo potřeba se rozhodnout, něco upřednostnit. Nebudeme teď veřejně spekulovat.. ten, kdo to rozhodl věděl proč.. věděl, v čem je plus dát přednost před Moraviamanem něčemu jinému, v čem jsou ty plusy oproti nám..

Čekáte-li, že Vás dnes seznámíme s něčím pikantním, zákulisním či alespoň zajímavým – omlouváme se, budete zklamáni. Volali jsme a psali na místa, o kterých jsme se domnívali, že nám poskytnou odpovědi, které jsme očekávali.
Jenže, my dostávali odpovědi, které jsme vůbec nečekali. Dostávali jsme odpovědi, které se vzájemně popírali a vyvraceli, dokonce se vyskytli lidé, kteří dokázali popřít během 24 hodin sami sebe.
Ta skládačka se nedá složit tak, aby dávala obraz, nebo možná se poskládat dá, ale ten obraz nebude hezký.
Bylo nám řečeno, že to, co jsme se dozvěděli se dá lehce popřít a že by to bylo tvrzení proti tvrzení. Bylo nám i řečeno kdo.. Ale budete-li se nás ptát, nevíme, nic jsme nezjistili, nedá se nic dokázat. Ten, kdo ukázal prstem k tomu řekl zajímavou větu: „Zamyslete se, kdo by z toho mohl mít prospěch, jaký by to vůbec mělo smysl..“

Vrátím-li se k rozdělení rolí, život v ústraní Ti vyhovuje víc?
Ano, pokud jde o triatlon. V Jirkově světe budu rada na druhé koleji. Ale věřím, že v životě u nás doma to tak není (smích)Triatlon je Jirkův svět, já mu ráda pomůžu v tom co má rád, i když musím říct, že je to někdy na nervy. Někdy jsou z toho i hádky a všechno možné, ale jo, patří to k němu a já ho tak beru, je to to, čím žije.

Naznačuješ nám tím, že bez Tebe by to nedokázal?
No nevím, mohl by to zkusit (smích).
Ale ne, tak to vyznít nemělo. Dá se říct, že u Moraviamana máme rozdělené role a navzájem si do nich prakticky nezasahujeme, tvoříme takový tým. Ale nechtěla bych, aby to vypadalo, že Moraviaman jsme jen my dva! Samozřejmě, není to jen na nás – v průběhu té přípravy máme pár skutečných kamarádů, kteří nám týden před závodem opravdu hodně pomáhají. Takže to zcela jistě není o tom, že kdybych Jirku opustila tak by to nešlo, to asi ne.. (úsměv a pohled na Jirku)

Myslím, že byste měli spíše psát o lidech, kteří nám s Moraviamanem pomáhají než o mně. Bez nich by skutečně žádný Moraviaman nebyl..

 

Jak vypadá Tvůj den závodu na Moraviamanovi? Víme, že se to nedá zvšeobecnit, ale co si představíš, když se řekne den D?
No můj den je spíš pátek, kdy je prezentace, která je spíše mojí parketa s lidmi, kteří jsou ten den se mnou. Někdy se stresuje, protože se některé věci přivážejí na poslední chvíli, trička a podobné věci. Snahou je aby člověk vzal tašku a dál se nezdržoval, protože těch lidí je strašně moc a prostor na Sluníčku je malý. V pátek se jede do půlnoci, do dvou, pak si na dvě tři hodinky lehnem. Ráno přichází Peťa Kučera, který s Jirkou Moraviamana spoluzakládali, ten má na starost plavání, zabezpečuje bójky a už ví, co kam má hodit.
Jak už je závod, tak to už frčí, popisování lidí v depu, kola do depa, hlásí se dobrovolníci, takže rozvést ty lidi.. je tam hrozně moc práce, takže den opravdu utíká. A to je svým způsobem příjemné – to co jsme celý rok připravovali je tady, už to začalo ubíhat a blíží se finále..

moraviaman

S čím jsi na Moraviamanovi spokojená a u čeho cítíš, že by potřebovalo změnit, co by sis představovala jinak?
Takové to hrubé zabezpečení jako uzavírky a občerstvení zabezpečené máme.
Moraviaman by si určitě zasloužil větší PR, marketingovou podporu. Po těch letech co tady ten závod je by si zasloužil abychom přizvali někoho kdo tomu rozumí, anebo abych se o to sama začala víc zajímat, protože cítím, že to je jakoby trochu v ústarní. Toto nám chybí – aby so o závodě vědělo víc, aby se o něm psalo.
Jsem ráda, že se na Moraviamanu objevily závody dětí, možná i proto, že máme sami děti a tak mám na věci jiný pohled, než když si bezdětný člověk přijde jenom zazávodit. Na jednu stránku je moc hezké jak jsou někteří rodiče pyšní na své děti, na druhou stránku je trochu smutné dívat se na rodiče jak cepujou své dítě, že nezaběhlo, nezajelo to, co od něj očekávali. Ale to už je takový extrém.

Neláká Tě nekdy nafotit si svůj závod?
(Smích) To je to samé, jako by jste se Jirky zeptali, jestli si nezatouží ten závod odjet. Já jsem dřív fotila triatlony, a ty starosti a věci kolem.. jsou důležitější věci než řešit tohleto. Jirku to napadá každý rok a myslí si, že zvládnu všechno. Přiznávám ale, že mě by docela lákalo zkusit video. Jít cestou, která je pro mě nová, těžká.

Kdyby jsi potkala sudičku a ta Ti důvěrně sdělila, že má pro Tebe a Moraviamana tři přání, co by sis přála?
Budu se opakovat, ale v první řadě bych mu přála skvělou PR agenturu a tomu odpovídající publicitu.
Druhé přání.. aby měl slušného sponzora, který by za náma stál nějakou delší dobu, aby byl trvalý a my si mohli dovolit nabídnout závodníkům víc a dostat ten závod ještě jinam.
A jako třetí přání bych nám a Moraviamanovi přála, abychom měli stále silný tým lidí kolem sebe a kdyby někdo přibyl tak by mi to vůbec nevadilo. Protože lidí, na které se můžete opravdu spolehnout není nikdy dost.

Asi by se slušelo říct nějaký závěr, sami bychom to v takovém případě očekávali. Cítíme ale, že na závěr je v tomto případě brzy. Dost možná tomu budeme věnovat samostatný článek. Přeci jen, téma, které je neuchopitelné, o kterém se nedá zjistit informace, u které by jste mohli mít jistotu, že je pravdou aniž by vám tu pravdu nechtěl zase někdo jiný vyvracet. Téma, o kterém nikdo nic neví a přesto o něm mluví překvapivě hodně lidí je samo o sobě zajímavé. Minimálně v případě, že by jste před sebou měli okurkovou sezónu. Když už jsme se tak ptali, zajímali jsme se i proč bylo zrušeno nepsané pravidlo o střídání národních šampionátů, proč se letos nekoná Mistrovství SR v Otrokovicích tak jak bylo avizováno. Dostali jsme odpověď od ČTA i STU. Na tom, že se Mistrovství SR v Otrokovicích nepojede se už nic nezmění. Nejen proto jsme se rozhodli, že pokud důvody nezveřejnili ti, kteří za rozhodnutím stojí, my je zveřejňovat nebudeme. Kdybychom však chtěli hledat kde to všechno začalo, možná by nebylo od věci zamyslet se nad tím, kde se mělo konat Mistrovství ČR v zimním triatlonu a kde se nakonec konalo..

Co říkáš tomu že jsi některými označována jako nejvlivnější žena československého triatlonu?
To je hrozné, já se tak vůbec necítím, osobně to tak vůbec nevidím. A osobně jsem raději, když se pozornost soustředí víc na Jirku, i když on to taky moc nemusí. Kdyby jste přišli tak před pěti lety tak bych se na to možná dívala jinak, asi bych byla pyšná že o to i stojím (smích). Teď je pro mě priorita tady, ti dva moji malí.

Dobře tedy, zeptáme se Jirky, je Silvie nejvlivnější ženou československého triatlonu?
Je, jednoznačně ano. Řekl bych to asi takto, někteří jsou předsedové a někteří jsou nejvlivnější..

IMG_9148

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com