TS_f

Tomáš Slavata – síla toho nejlepšího v nás

Tomáš Slavata je ztělesněním toho nejlepšího v nás. Je ukázkou jací můžeme být, jací v hloubi duše být chceme. Potkáváme jej na závodech, některým z nás se podařilo jej předjet či předběhnout, ale všichni stejně tušíme že Tomáš je tím který na tu bednu patří, a důvodem není jen sport, ale především sám život. Tomáš přišel na svět poté co proběhl mezinárodní rok dítěte. Rok který jej na svět uvítal, přinesl další československou spartakiádu. Hledači paralel by v tom mohli zahlédnout osud, okolnosti jež ovlivňovaly sudičky při jeho kolébce.

Tome, 13. místo z Xterry na Havaji je krásný výsledek. Neláká Tě zanechat nesmazatelnou stopu také ve světovém sportu? (nemusí se jednat jen o triatlon)

 Určitě mne to někdy láká, ale sport pro mne nebyl od dětství tím, že jsem chtěl za každou cenu vyhrávat, ale byl to pro mne prostředek, jak utéct před tím, co bylo u nás doma. Díky sportu jsem cítil to, že mne lidé vidí a chválí. Sport vnímám jako velkou oporu v mém životě a byl ke mne vždy spravedlivý. 13. místo v Xterra na Havaji jsem vybojoval ve své kategorii a byly doby, kdy jsem se pravidelně v českém poháru Xterra umísťoval v první desítce u nás a plnil kvalifikace na Hawai, ale sportovní úspěch netrvá věčně, být dobrým člověkem je cesta na celý život.

Setkal jsi se v životě s nadějí a obrovským talentem, který nemohl zazářit, či dokonce se vůbec projevit, protože podmínky se s talentem nesetkaly v čase? A  jak to bylo u Tebe?

Potkal jsem v životě mnoho lidí, kteří měli talent, ale nedokázali s tím pracovat či uchopit tu šanci. Nemusím ani chodit daleko, ale třeba jeden z mých kluků, Tomáš, byl neskutečný talent, kterému šlo vše, co zkusil, ale nedokázal v sobě najít tu sílu a odhodlaní něco změnit. Já si nemyslím, že to je o podmínkách, ale o tom zdali ten člověk skutečně chce. V životě není nic, co by nás mohlo zastavit, vždy jsme to my sami a naše omluvy či ospravedlnění. Já mám krásný život a podmínky jsem měl užásné. Díky Dukle, panu Váňovi a paní Dudkové jsem měl možnost se sportu věnovat naplno a běhat i závody na dráze, ale já jsem si brzy uvědomil, že ten úspěch by byl na chvíli a chtěl jsem vybudovat něco, za co si mne budou lidé vážit a můj život bude užitečný. Prostě jsem tu možnost na Dukle nevyužil jako jiní sportovci, ale splnil jsem si sen, že jsem mohl závodit na Hawaii a účastnit se velkých závodů ve světě.

TSs

Zastávka Hellichova je místem, odkud jsem se poprvé pustil do závodu s tramvají, když mi před nosem zavřela dveře. Byl to rok 1989, kdy jsem na Malostranské náměstí díky semaforům doběhl dřív. Pochvala pána, který mne sledoval, byla pro mne impulsem k běhání vedle tramvají a upoutávaní pozornosti a čekaní na další pochvalu, která už nepřišla. Na škole si, ale všimli mého zlepšení v běhu a co nevidět jsem stál na startovní čáře svého prvního závodu, který pro mne znamenal jasný směr v mém životě. Každým vyhraným závodem a pochvalou jsem šel krok po kroku za svým snem. Bylo super už nekončit v ředitelně kvůli rvačkám, ale kvůli pochvale za reprezentaci školy. Jediný moment může změnit celý život a to vkládám do všech akcí s dětmi a ukazuji jednoduchý směr a sílu odhodlání. V každém závodu mezi zastávkami na Malé Straně jsem zažíval prohry, vítězství, zklamání a snil o velkých závodech ve světě – jeden moment, jeden život.

Dovolím si navázat na otázku předchozí. Ať už na jedné ze Tvých akcí, nebo kdekoliv jinde – mohl by jsi říct že se objevil talent, který se podařilo „zachránit“, který se rozvinul a dál na sobě pracuje?

Určitě ano a není jen jeden. V poslední době se svou přítelkyní děláme rozhovory s dětmi, které jsem ovlivnil, či je podpořil a třeba konkrétní příklad je Tereza Majerová nebo třeba Jana Taová, obě se teď naplno věnují cyklistice.

Nedá mi to nezeptat se jak vidíš dnešní děti. Kloníš se ke konstatování „to za mých mladých let“, nebo to vnímáš jako folklór opakující se vlastně v každé generaci?

Ano, přesně jak říkaš, jde o folklór, který se opakuje, jen je rozdíl v tom, s čím pracujeme a jak na ně dnešní svět působí. Dnešní doba je hodně materialistická a pro ty děti je to velice težké. Mají pocit, že dobrý telefon z nich udělá lepšího člověka před ostatními. Máme neskutečnou svobodu a žijeme v době bez válek a nějakého režimu, a přesto si neustále stěžujeme. Místo toho, abychom tu možnost naplno využili.

Plníš sny lidem kolem sebe, mě by ale zajímal jaký sen má Tomáš Slavata, co si přeješ, ve sportu, v životě, je třeba něco co bychom pro Tebe mohli udělat my triatlonisti?

Já jsem šťastný člověk i přesto, že to někdy není jednoduché a můj sen vždy bylo, aby můj život byl užitečný, ale to je odraz mého dětství, kdy hledám své místo. Můj sen je mít velkou rodinu a pomáhat dětem a lidem. Ná této cestě mi triatlonisti už pomáhají a váží si toho, co dělám. To je pro mne zásadní a za to vám všem díky.

Projekt Slavata tour se stal součástí některých velkých závodů, etabloval se. Určitě je to i tím že za ním stojí někdo, díky němuž je uvěřitelný, má duši i příběh. Co bys říkal na to, kdyby Tě oslovil třeba Ironman nebo Challenge jestli s nimi nechceš spolupracovat a rozšířit tvou ideu do světa?

Já si myslím, že tomu tak je. Když jsem rozjel tento projekt, chtěl jsem spojit různé světy dětí a dát šanci naprosto každému dítěti. Postupem času mne oslovil třeba Tomáš Langhamer, Tomáš Strnad, Jiří Daněk, Petr Švarc, Peter Pala, Michal a Venca Francke, Stanislav Dvořan, Marek Peterka atd., zdali bychom nespojili síly. Já si byl vědom vybavení, které mám, a je pro mne ctí těmto lidem pomáhat. Nejsem ten člověk, který si udělá svou tour a uzavře se do sebe. Pomoc a to, co dělám je o nás všech. Jde nám o stejnou myšlenku. Pokud by mne oslovil Ironman, určitě by to pro mne byla velká výzva a krásná pocta, ale v tu chvíli bych musel dát na stranu všechny ty akce tady v Čechách a to bych nedokázal udělat těm dětem a lidem, kterým pomáham.

Patříš mezi ty kteří osobně znají nejvíc našich závodů, máš k nějakému z nich zvláštní vztah, doporučil by jsi nějaké, třeba kvůli super vychytávce kterou Tě dostali?

Těžká otázka. Všichni pořadatelé, které jsem jmenoval výše, dělají naprosto úžasné akce, v kterých je cítit jejich nasazení a záměr to dělat pro lidi. Takže pokud mám jmenovat akce, kde cítím užásnou atmosféru a jsou super, tak jsou tyto: Krušnoman, Moraviaman, Duatlon Příbram, Oravaman, Máchačský Pohodář, Triatlon Mimoň, Triatlon Hrádek, Duatlon Žamberk nebo triatlon Melechov. Úplně se bojím, že jsem na někoho zapomněl.

Blíží se svátky vánoční a advent, období kdy k sobě mají lidé blíž, období splněných přání, předsevzetí .. máš nějakou vzpomínku vážící se k tomuto období kterou by bylo škoda nechat si jen pro sebe?

Teď asi poslední, co se váže k vánocům je to, že tyto vánoce to bude přesně rok, co je u nás doma v péči Dominik, kterého jsme si přesně před rokem vzali k sobě domů a měl své první Vánoce v rodině. Každé dítě si zaslouží v tento den být mezi těmi, kteří ho mají rádi. Těším se, až zasedneme za stůl s klukama a já uvidím před sebou svůj život.

Osoba spojovaná s Vánoci a nošením dárků je snad všude muž, nevím, možná existuje země, náboženství či kmen kde tyto záležitosti ztělesňuje žena. Dětem je to asi jedno, ale měl by jsi něco proti tomu kdyby to byla ona?

 Určitě ne, já si třeba pod andělem, který také symbolizuje Vánoce, předsatvuji ženu a měl jsem to štěstí, že jsem svého anděla našel v Austrálii a dokázal mne přijmout s tím vším, co dělám. Není jednoduché se dělit o mne se všemi, kterým pomáhám.

Previous
Next
TS8
TS7
TS6
TS5
TS4
TS3
TS2
TS1

Photo Credit: X3me.eu a osobní archív Tomáše Slavaty

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com