Winterman – zjevení na československém triatlonovém nebi

[Ads2]

Je Štědrý den, čas mající od nepaměti zvláštní, neopakovatelné kouzlo. Jsme moc rádi, že Vám právě v tento den můžeme představit závod, který rozčeřil stojatou hladinu československého triatlonového rybníčka. Vyhlášení pořadatelů jiných závodů, která se v průběhu roku objevovala, vzbuzovala očekávání věcí příštích, závodů jaké tady ještě nebyly, závodů majících velké ambice nejenom lokálně československé. Hodnotit nakolik se organizátorům podařilo naplnit vzbuzená očekávání tady nebudeme, ostatně, hodnocení je vždy věcí účastníků samotných, těch, kteří absolvovali, a hlavně těch, kteří hodlají přijít i příště. Rostoucí zájem je nejlepší známkou úspěchu.

S Wintermanem to bylo trochu jinak, no bylo, asi nebude od věci napsat, že s Wintermanem to jinak je. Nepřišel na svět provázený velkými prohlášeními, která by s sebou nesla velká očekávání. Pravděpodobně nejvýstižněji by jeho zrod vystihla slova pochybnosti, extrém je sice i ve světě na vzestupu, a být „jenom“ železným už mnohým nestačí, ale není přeci jen ten nápad až příliš šílený? Winterman má za sebou první ročník, soudě podle reakcí jeho účastníků, podle toho s jakou pečlivostí a nasazením byl připraven, jak jeho tvůrci nejen že mysleli na každý detail ale, skutečně se snažili i každý detail dotáhnout až k realizaci, nejen podle toho se dá říct, že se opravdu povedl. Winterman je závod, který se vryl do srdcí jeho účastníků, zařadil se po bok závodů velikánů, stal se závodem, o kterém sami účastníci s hrdostí rádi říkají, že je jejich. Už teď je zřejmé, že říct o sobě „jsem Winterman“ je aktem hrdosti a závod samotný se stal tolik očekávanou hvězdou na československém triatlonovém nebi, hvězdou, která se objevila bez hlasitého upozorňování, ze směru odkud ji nikdo nečekal, o to víc však zářící.

Previous
Next
W1
W37
W36
W35
W34
W33
W32
W31
W30
W29
W28
W27
W26
W25
W24
W23
W22
W21
W20
W19
W18
W17
W16
W15
W14
W13
W12
W11
W10
W9
W8
W7
W6
W5
W4
W3
W2

Budete-li zkoumat pozadí vyjímečných závodů doma i ve světě, přijdete na to, že to, co je dělá vyjímečnými jsou lidé, kteří stáli u jejich zrodu, myšlenka, jež je provázela i důvody vedoucí k jejich vzniku. Pravděpodobně se nenajdou dva, které by byly totožné, úspěch totiž v kopírování nespočívá, kopírování dokáže vytvořil více či méně zdařilou napodobeninu, úspěšné závody ale mají duši.

A jak že teda vznikl Winterman? Vláďa Pešek dostal od své manželky k narozeninám slot na jeden z nejextrémnějších triatlonů na světě, Norseman. Netají se tím, že za jeho dokončením je z velké části především support jeho těhotné ženy, jež je sama úspěšnou Ironman finisherkou, sdílící s ním každou vteřinu závodu, nepřestávájíc jej povzbuzovat. Nic tak fyzicky a psychicky náročného před tím nepoznal. Tři měsíce po závodě přichází na svět dcera s vážnou srdeční vadou, nastává období, jež je nejen pro Vláďu tím nejtěžším, co v životě zažil. Dcera po jedenácti měsících podstupuje náročnou devítihodinovou operaci srdíčka. Je silná a velký bojovník a po pěti měsících v nemocnici se rychle zotavuje. Vše se obrátilo k lepšímu a světlo světa spatřuje myšlenka jež zrála v nekonečných dnech a nocích plných prázdnoty a nejistoty. Vytvořit závod, jež by stmelil rodiny, partnery a přátele závodníků, umožnil jim sdílet důležité momenty, jež by byly silným vodítkem v těžkých situacích, které se mohou objevit v jejich životech, momenty, jež budou navždy ukotvené v srdcích všech Wintermanů. I proto jsou prize money vítěze poukazovány Dětskému Kardio Centru Motol.

zima
Několik NEJ z premiéry závodu:

Extrémní triatlon s Ironmanskou distancí v NEJledovější vodě. Voda v den závodu měla 9,8°C a posledních 500m ji Ploučnice ochladila na 7°C, to předčilo zatím nejchladnějšího CELTMANA.

NEJvětší skok v pořadí během závodu patří jediné neuvěřitelné ženě Aleně Vrátné, která přijela do depa T2 z kola na 11 pozici a celkově skončila na 6 pozici.

NEJvětší výkon Supporta = jediný Support, který absolvoval se svým závodníkem celý maraton – Tomáš Štverák, ročník 1997, support Davida Smrčky, který se umístil skvělým časem na běhu jako druhý s časem 4:33:20 na 43km s převýšením 1.200m.

NEJmladší Support = syn závodníka Davida Hronka, ročník 1999, podal úžasný výkon a tátovi pomohl k 7mé příčce.

NEJ hláška Supporta byla reakce na totálně podchlazeného Honzu Pacinu při výlezu z ledového Labe v T1, kdy žádal Supporta o odvoz domů. „DRŽ HUBU A DEJ NOHY DO LAVŮRKU!“

NEJvětší pohodičku si při závodě udělal Michal Dragan ze Slovenska, který si během závodu nechal přinést Supportem 2 kávy. Jednu z bydliště našeho dobrovolníka, jednu z Malevilu. Bohužel o 5minut nestihl cut-off time na 30km a tudíž již nebyl vypuštěn na posledních 13km stoupání. Ale moc se těší na příští rok a my na něj. Michal podal také výkon jako všichni ostatní, čili neskutečný.

Ironmanský triatlon s těmi NEJodvážlivějšími FIRST-TIMERY. Jak se říká lidem, kteří ještě žádný Ironman neabsolvovali a je to jejich premiéra. Poměr je totiž 6 zkušených ku 8mi PRVÁČKŮM! Neuvěřitelná odvaha a síla! Gratulace všem osmi.

Časově NEJdelší závod naší triatlonové legendy a skvělého člověka Petr Vabrouška! Čas závodu 11:38:40

Winterman triatlonem zcela jistě je, a ne ledajakým, nejen proto, že je postaven na čistých základech tohoto sportu. Podmínkou závodu je, aby každý závodník měl svůj vlastní podpůrný support tým, zajišťující nejen veškeré pití, jídlo, oblečení a pomoc v depu, ale také případné ošetření, motivaci, podporu v krizích a momentech totálního vyčerpání. Zapojíte-li své milované, rodiny, partnery a přátele do Wintermana, dostanete možnost ukázat jim, co je za těmi nekonečnými stovkami hodin tréninku, odloučení, bolesti a vůle a oni tak pochopí, co to všechno skutečně znamená nejen pro Vás, ale koneckonců i pro ně. Pochopí přímo bytostně, co je to triatlon a budou to vědět už navždy. Uznání a odměnu za dlouhou dřinu oslavíte společně v emocích a s velkým respektem v cíli.

Snahou bylo založit závod navždy spojovaný s extrémním výkonem, čistou myšlenkou a pravým přátelstvím. Takéto jsou důvody proč se organizátoři rozhodli záměrně držet velmi omezený počet závodníků na startovní listině, proč budou vždy vynakládat obrovskou energii a úsilí pro vytvoření rodinné a velmi přátelské atmosféry. Vznikl závod umožňující Vám zažít neskutečně silné a dlouho přetrvávající emoce.

[Typ box = „stín“]

Pozadí Wintermana, motiv, který vedl k jeho vzniku je už známý, co ale triatlonová veřejnost neví, je odpověď na to jak moc je náročné realizovat závod takového formátu, kolik stojí úsilí a přesvědčování okolí dovést myšlenku k opravdu úspěšné realizaci. Nebo se spolu se zájemci, kteří uvažují o tom, že by také nějaký závod chtěli uspořádat dovíme, že to šlo vlastně samo?

Wintermana jsem nosil v hlavě téměř 3 roky. Příprava nám trvala 2 roky, z toho rok intenzivně – hodně intenzivně. Nepočítali jsme to, ale když nebudu přehánět tak, každému z nás (jsme tři) to vzalo určitě přes tisíc hodin. Chcete-li dnes uspět a dělat něco na úrovni světového závodu, jediná šance je být dokonale připravený. My jsme od začátku měli laťku nastavenou hodně vysoko. Naším jediným cílem bylo založení legendy, extrémního triatlonu, o kterém do 3 let bude vědět celý svět a proto jsme tomu od začátku věnovali maximum energie a úsilí.

Mohli bychom Vás poprosit blíže představit realizační tým stojící za celým Wintermanem? Jaké kdo měl role, jestli vzniklo dělení rolí plánovitě, nebo přirozeně za běhu, kdo byl tím optimistou bezmezně věřícím ve šťastný výsledek a kdo byl pečlivým realistou myslícím na to co by kdyby. Dá se u Vás vůbec použít takové dělení?

Vladimír Pešek – otec Wintermana, iniciátor myšlenky dlouhého extrémního triatlonu v ČR, autor celého systému závodu, vizionář, který stále něco vymýšlel, plánoval a měnil až do finální podoby závodu.

Daniela Pešková – šedá eminence a srdce závodu, Vladimír vymýšlel – Daniela vše realizovala. Její nekonečná energie, tah na bránu, cílevědomost a čisté srdce bylo hlavním motorem příprav a realizace celého Wintermana.

Jan Pacina – klidná síla, tahoun, který nás držel při zemi, konfrontoval naše bláznivé myšlenky a stavěl nás nohama na zem. Honza měl na bedrech celý závod po úřední stránce, vyřizování povolení, žádanek, přesvědčování úředníků a rozrážení byrokratických překážek.

Avizujete zachování malého startovního pole, na první ročník se zaregistrovalo patnáct závodníků z nichž čtrnáct se nakonec na start postavilo. Jaká je vaše představa počtu u kterého je dán stop další registraci?

Pro ročník 2016 jsme otevřeli 50 slotů + 20 máme vyhrazených k vlastním potřebám. Náš dlouhodobý cíl je držet maximální počet startujících na 150 – 200. Více nám nedovolí zdravá propustnost trasy, počínaje startem z lodi po průjezdnost úzkých silniček v Českém Švýcarsku. A také ani více nechceme!

Volba plavání, možná z logistického důvodu padla na směr po proudu. Délkově je to sice kvůli handicapovému přepočítávání mnohem delší, pravděpodobně však díky subjektivní rychlosti příjemnější z hlediska psychiky. Neuvažovali jste i o tom zvolit plavání směrem proti proudu a udělat tak závod ještě těžším?

Asi jsi nikdy neplaval v Labi (smích). Ten proud zase tak malý není. Proti proudu to není příliš reálné, rozhodně by to bylo pro triatlon neregulerní plavání. Ta volba plavání po proudu byla jednoznačná, je to jeden z největších extrémů v dnešním triatlonu – dovoluji si tvrdit, že ve světovém triatlonu vůbec.

Nikde jinde takové plavání není a pokud někde zčásti přeci jen ano, tak rozhodně ne v tak ledové vodě, ne v absolutní tmě a ne v tak častých whirpoolech a vodních turbulencích a stoprocentně ne s tak famózním výlezem z vody, kdy nad tebou ční na obou stranách řeky skalní masív s osvětleným zámkem a přímo nad hlavou svítí krásně osvětlený most.

Závod sám byl bezesporu úspěšný a navenek vypadal a fungoval jako skvěle seřízený mechanismus. Nedá nám to ale nezeptat se, zda se v průběhu organizace, nebo dokonce při závodu samém nevyskytla situace, při které jste si říkali že si na to musíte dávat pozor, že se příště něčeho takového musíte vyvarovat, či dokonce taková krize, že přišlo i na slova „nikdy“..

Asi to bude znít hloupě, ale toto fakt nezaznělo. Jediný technický zádrhel byl na startu, těsně před skokem atletů do vody, kdy nám asi minutu před startem přestal fungovat motor jednoho z doprovodných člunů a odvezl nám kameramana a fotografa po proudu pryč do černé tmy. Naštěstí měli za úkol pouze natáčet start – což nenatočili. Závodníci to ale vůbec nevnímali a na průběh závodu to nemělo žádný vliv. Závod jsme měli opravdu dokonale připravený, veškeré kritické momenty jsme mnohokrát procházeli ze všech úhlů a diskutovali jsme o nich jak z pozice závodníků, tak z pozice organizátora. Věnovali jsme hodně času a prostředků značení trati, bezpečnosti a celkové přípravě. Také jsme měli skvělé dobrovolníky, kteří nás překvapili svým zájmem a pomocí, bez nich by to rozhodně nešlo uskutečnit. A také, abyste to pochopili lépe, je asi férové říci, že my již 15 let máme firmu na organizování firemních eventů, akcí a teambuildinů a ono to v podstatě pro nás po organizační stránce nebylo nic nového, bylo to úplně to samé, pouze koncový klient nebyl korporátní firma, ale závodník, kterému jsme s chutí předali takový servis na jaký jsme zvyklí.

Není obecným pravidlem že mají pořadatelů závodů dobré vztahy s městem kde závody pořádají, jak jste na tom v tomto směru Vy?

(Smích) V Česku se obecně sportu ani dobrovolným akcím příliš nepřeje. Jedna stránka je úřední stránka závodu, povolení a vyjednávání a druhá stejně smutná stránka je nezájem veřejnosti. Dva příklady, v den závodu na nás v 6hodin ráno někdo z „příznivců sportu“ zavolal policii kvůli hluku v T1 – 14 závodníků (smích). Druhý příklad, v pátek necelé 2 dny před akcí jsme obdrželi telefonát z jednoho veledůležitého ředitelství, že nám závod zakazují uspořádat, těžko věřit, že?

Díky diplomatické empatii Honzy jsme to nakonec ustáli s čistým štítem, ale podle výrazu v jeho tváři ho těch pár minut stálo několik let života. Měli jsme celý závod od všech úřednických složek a důležitých státních i statutárních orgánů oficiálně povolený. Řekli jsme si, že uděláme závod na světové úrovni se vším všudy, bez obcházení zákonů a vyhlášek, zcela oficiálně a se vší hrdostí. Chceme prostě jít příkladem a ukázat, že když se chce a je čistá myšlenka a silná vůle, tak to prostě musí jít. Takže jsme do toho šli s tím, že i s velmi kvalitním málem se dá udělat mnohem více než s většinovým „šrotem“. Díky zapáleným dobrovolníkům, které jsme často ani neznali a stálým obětavým matadorům podporujících sport jako takový, to bylo o to více super. Ale ten administrativní systém, to je kapitola sama pro sebe. Díky Honzově trpělivosti to vše dopadlo dobře, ale vstřícnou ruku u nás v Česku budete spíše hledat.

Na prvním ročníku se na startu objevila jediná odvážná žena Alena Vrátná, která ostatním ženám ukázala, že přesto že se jedná o závod extrémní, ženám nejen že není zapovězen, ale také jej dokáží zvládnout. Máte připravenu nějakou motivaci či tajné prostředky jak závod více přiblížit ženám? Máte zájem, aby se jej ženy účastnili ve větším počtu? A byly by jste proti kdyby třeba jeden ročník byl ročníkem ryze ženským? Těch důvodů, paralel … by se jistě našlo dost.

S Alenkou a jejím supportem Mirkem jsme si lidsky hodně moc padli do noty. Ženy k triatlonu patří a Alenka dokázala svým vynikajícím výkonem, že se pánové musí mít hodně napozoru i v extrémním dlouhém triatlonu. Takže ženy určitě na startovce chceme mít. Pro 2016 jsou již přihlášené tuším 3 nebo 4. Nicméně, závod je takový extrém, že když se do něj nějaká žena přihlásí, ví sama velmi dobře, že motivace je za hranicí normálního závodu. A když se vedle ní postaví na start chlapi velmi dobře si každý z nich uvědomí, že to musí být super žena, protože ty emoce a obavy na startu jsou hodně jiné než při normálním triatlonu. Proto asi necítíme potřebu nějak více vyzdvihovat ženy, prostě když se na start postaví baba, všichni vědí své.

Jaký je Váš názor na to být osloveni, požádáni o spolupráci, začleněni do většího celku, jakým je třeba allXtri?

AllXtri si musí sami nejdříve určit strategii jako se budou prezentovat. Ale nechci předbíhat, těch možností se nabízí více.

Všichni pořadatelé pro které je jejich závod víceméně součástí jejich života přemýšlí nad tím, jak jít dál, jak jej udělat ještě lepším, krásnějším, neodolatějším, neopakovatelnějším.. takovým, aby jej závodníci, a nejen oni, prostě milovali. Prozradíte nějaké zákulisní informace, poodhalíte trochu roušku halící překvapení, jež chystáte na příští rok?

No to je právě ta otázka, kterou jsme si již mnohokrát položili ještě před samotným závodem nejenom o Wintermanovi. Obecně všichni mluví jak se ten dnešní svět neustále s něčím rovná a poměřuje a systém chce stále více a více a pak v tom všichni jedou zapřažení jako ve vláčku. A my to tak prostě nechceme. Ono to tak trochu i souvisí s tím, co jsme si prožili, je to čistá motivace a opravdový příběh, který nám dal šíleně moc zamyšlení nejen o sportu, ale celkově o životě a žití v okamžiku přítomnosti. My chceme udržet myšlenku ryzího triatlonu, kde se na start postaví profík vedle neznámého amatéra, chceme dát všem závodníkům pocit výjimečného a silného zážitku, který se z dnešního triatlonu pomalu vytrácí, chceme dát triatlonu jiný prostor, který na běžném Ironmanu v tisícihlavém závodním poli závodník prostě nedostane, chceme udržet vysoký standard servisu, který dostává závodník a jeho support, chceme udržet rodinnou atmosféru, chceme se s každým závodníkem a supporrtem pozdravit a potřást si rukou a chceme s čistým srdcem dát něco zpět, protože si strašně moc vážíme toho, co se nám dostalo.

Ale aby to neznělo fádně, od první minuty WM 2015 plánujeme, co bychom zlepšili a udělali jinak a celkově si fakt udrželi tak parádní závod. Budou to spíše detaily zlepšení, ale pár jich rozhodně bude. Jinak nás moc těší, že již nyní máme na startovce závodníky z 9 zemí světa, těšte se a sledujte náš web czxtri.com. Těšíme se na Vás, díky za podporu.

Winterman Team

[/box]

WINTS

Přinášet postřehy ředitele legendárního Moraviamana Jirky Daňka, který na Wintermanovi supportoval vítěze Petra Vabrouška je pohledem jenž má mnoho rovin..

Jak došlo k tomu, že jsi se stal supportem Petra Vabrouška na Wintermanovi?

Prostě jsem na něj zbyl (smích).  Petr chtěl dát někomu konečně šanci, aby ho v ČR porazil, tak si dobře vybral.. mne (smích).. a já se o to snažil.. (smích)
A teď vážně. Došel na oběd a zeptal se, jestli bych s ním nejel a my si plácli. Já byl zvědavý, kdo do takové šílenosti kromě něho půjde. Jsem hrozně moc rád, že jsem byl při prvním ročníku Wintermana, byl to skvělý zážitek.

Celý závod jsi prožil jako support hodně intenzivně, dost na to abys mohl kvalifikovaně posuzovat. Zajímalo by (asi nejen) mě, zda bys Wintermana dokázal porovnat třeba s Oravamanem, kterého znáš jako jeho přímý účastník.

Winterman je něco úplně jiného. Někde jsem četl, že je to návrat ke kořenům triatlonu. S tím ja nesouhlasím, je to úplně něco jiného. Je to výzva, kde člověk překonává nejen vzdálenosti a převýšení, ale také počasí, chlad, orientaci,. Spíše mi to připomíná závody, které znám ze sportovních kanálů – Survival. K tomu to má daleko blíž než k triatlonu. Ikdyž to samozřejmě triatlon je.
Oravaman je krásný závod, Winterman je srdcovka. To nejde srovnat, či popsat, to se musí zažít. Je ale fakt, že na tomto závodě mi chybělo duo československých extremistů. Peter Paľa a Tom Langhammer, pro ně to bylo šité na míru.

A když jsme se dostali až k prožitkům a pocitům, nepřepadl Tě v průběhu závodu nebo kdykoliv po něm pocit, či dokonce neodbytná potřeba, absolvovat příště Wintermana jako závodník?

Pokaždé, když jsem blízko triatlonu, cukají mi nohy. Ale už asi pět let nic nedělám. A když říkám nic, tak nic. A během závodu jsem neměl čas přemýšlet nad takovým startem. Ikdyž se to nezdá, byl to docela fofr. Až na videu ze závodu jsem si všiml, v jak pěkném prostředí se jel. Reportéra Českého rozhlasu jsme v autě utahali tak, že spal jako mimino. Měl jsem pocit, že Petr měl na vrcholu Ještědu více sil než my dva. Já jako support jsem nečekal, že to bude tak náročné. Ono, najít optimální místo na předání občerstvení, kontrolovat neznámou cestu před závodníkem, ze začátku kola svítit na cestu, míchat teplé nápoje přibližně každých 25-30 minut, do toho hledat signál pro přímé vstupy do rádia v pohraničí.. bylo toho celkem dost. A při rychlosti, jakou Petr jezdí, se nezastavíš.

Postavit se na start Wintermana? Bych umřel.. Leda, že by mi leželo další dítě v inkubátoru, zdravíčko by lítalo nahoru a dolů a já mu chtěl dokázat, že my Daňci jsme bojovníci a nic nás nezastaví. Samozřejmě, v tom případě bych si vybral za support Petra Vabrouška. Ale další dítě na JIP už nebude a můj start na Wintermanovi taky ne (smích).

Jsi ředitelem Moraviamana, závodu, který má většina našich závodníků uložen ve svém srdci, závodu, který zraje jak víno. Byl jsi požádán o nějakou konzultaci či radu od pořadatelů Wintermana, nebo jsi sám v průběhu byl inspirován nebo dokonce zahlcen nápady, které se vynořovaly a které se dožadovali Tvé pozornosti a následné realizace?

Děkuji za pochvalu.. Doufám, že i v budoucnosti závodníky nezklameme.
Nebyla potřeba žádné konzultace. Závod fungoval na 110%. Byl skvělý. Bylo vidět, že byl dělán srdcem. I závodníci byli srdcaři. A abych řekl pravdu, tak Winterman byl závod jiný, ale závod, ze kterého by mohl čerpat jakýkoliv pořadatel. Je z těch závodů, které mi jako pořadateli něco dali. Což nejde říci o daleko větších závodech, kde startuje mnohonásobně větší počet závodníků a to nejen u nás. Faktem je, že jsme se dohodli, že na Klimatex-Tufo Moraviaman triatlon 2016 uvidíme jednotlivce i štafety Winterman týmu. A budou i součástí expa. Doufám, že jsem neprozradil něco, co jsem neměl.

Já sám zimu a chlad moc nemusím, jak jsi na tom Ty? Kdybys měl volit mezi závodem na pólu kde jsou teploty hodně pod bodem mrazu a závodem probíhajícím na poušti pod žhnoucími paprsky neúprosného slunce – byla by Ti některá z alternativ bližší?

U mě určitě vyhrává Sahara. Tak 15 let zpět mě strašně moc lákal závod, kde se běželo Saharou. Ale v té době pro mne byla priorita triatlon.

Poradil bys něco zájemcům o Wintermana, na co se zaměřit, na co se připravit, případně na co si dát pozor?

Rada jak se připravit na Wintermana? Ta otázka je spíše na Petra než na mě. Ale asi otužovat, otužovat, otužovat. Ten největší rozdíl mezi triatlonem a Wintermanem je hlavně v plavání. To ostatní je už podobné. Jezdí se ironmany, kde je zima a závodníci to jedou v mokrém dresu. Ale jak sjem říkal na začátku, tohle je výzva. Někde jsem psal, že pro osobák na Moraviaman a za silným prožitkem a zážitkem na Wintermana.

Máš nějaký zážitek z Wintermana, který stojí za zmínku? jirka

Hrozně velkým překvapením a zážitkem pro mne bylo, když jsem asi v polovině závodu potkal starého tatínka, Petra Horáčka, se kterým jsem dost prožil. Mimochodem, byli jsme spolu na IM v Malajsii. A já ho málem přejel s kočárkem se dvěmi dětmi a dvěmi psy 400km od baráku.

Jiří Daněk

WINTP

BLOG ZÁVODNÍKŮ #1

Pár let zpátky jsem začal s trailovým běháním, které mě drží dodnes, ale vzhledem k zdravotním problémům jsem postupně začal přidávat víc a víc kola a nakonec se naučil i plavat a tak po Pražském triatlonu (400-36-4) a Oravamanu (2-90-21), byl Winterman teprve mým třetím triatlonem a především prvním na distanci celého železňáka, což mi připadalo troufalé. Nicméně, v parníku cestou na start proti proudu Labe se ukázalo, že nás je tam nebojácných více a to hned 8 ze 14 na startu, pro které to byla premiéra na této distanci. Nejsem teda zrovna ostřílený jinoch, ale na kole mám za sebou pár dlouhých štrek a v běhu už jsem taky zkusil závod trvající hrubě přes deset hodin, takže mou největší obavou bylo plavání v ledovém Labi.

Se dvěma neoprény, předstartovním rozpumpováním a napatlán hřejivkou jsem nijak extra netrpěl, nakonec vplutí do nočními světly prozářeného Děčína bylo obrovským zážitkem, stejně jako posledních 500 metrů v 7 °C vodě. Zpětně jsem rád, že organizátoři nevyměkli a navzdory teplotě 9.8 °C bylo plavání 7 km, což po proudu byla brnkačka i pro neplavce jako jsem já. Depo s plajícími ohni mě zastihlo v koupeli endorfinů, že jsem zvládl obávané plavání. Následující dlouhý výlet na kole byl zážitkem, pořád mezi malebnými lesy a loukami po úzkých cestách, které byly v překvapivě dobré kondici. Nějaké drobné krize v druhé půlce byly, především 30km před cílem nejprve krásná široká, hladká cesta, která nutila dupat do toho, což stálo dost sil a potom úzká mírně stoupající neskutečně hrubozrnná asfaltka, která zocelí psychiku, dojezd do depa je pak z kopce a přechod do běhu víceméně za odměnu.

Prvních 10 km šlo velice lehce, nakonec část se běžela mezi poli po měkčím povrchu, což bylo velice příjemné. Od 15. km mi přestávalo chutnat, ale blížící se cut-off byl takovým majákem v dáli, za kterým mě táhl Tom (support, který se mnou běžel celý maraton). Od kontroly dál začínalo stoupání, které už je záživné, navíc člověk vidí, jak se přibližuje k Ještědu a zároveň je to výzva nepřejít do chůze. Nějak jsme to tudíž vyběhli až nahoru a v cíli pocit bezbřehého štěstí lehce klopýtajícího o totálně zničené palce v botách, to vše na pozadí, na jedné straně rozsvěcejícího se Liberce, na druhé straně šednoucího nebe těsně po západu slunce. To, že jsem nakonec skončil překvapivě druhý, byl jenom takový bonus po dni stráveném v krásném kraji Českého Švýcarska a Lužických hor s Ještědem jako třešinkou na dortu. Výjimečnost tohoto závodu je krom jeho náročnosti tvořena především energií pořadatelského týmu, silným příběhem, který stál za vznikem závodu, a v neposlední řadě velice sympatickým přístupem všech dobrovolníků, kteří spolu s perfektním značením udělali závod příjemným celodenním výletem. 5Ať už jde o extrémní výzvu, touhu prodat formu, která se občas dostaví na podzim, nebo prostě jen strávit víkend v krásném koutu Čech a spolu se svým supportem vidět v pohnutém rozpoložení rozzářený Liberec, pak je Winterman jasnou volbou.

 David Smrčka

[Typ box = „stín“]

BLOG ZÁVODNÍKŮ #2

Po absolvování různých délek triatlonových závodů na mnoha krásných místech v republice a nasbírání zkušeností, jsem se začal poohlížet po opravdové výzvě. Variant délek jednotlivých tratí je spousta, ale pro ironmana, čili po česku tzv. „Železného muže“ je přesně stanovena jako 3,8 km plavání, 180 km na kole a na závěr 42 195 m maratonského běhu. A to často v náročných klimatických podmínkách. Jde o opravdovou zkoušku pro závodníka, při které si často sáhne doslova na dno svých fyzických i psychických sil.

Trasa začíná skokem z říčního parníku v 5:00 do 10° studeného Labe 7km od Děčína proti proudu (což je ekvivalent 3,8km ve stojaté vodě). Nalodění ve 4:00, poté bezmála hodina cesty v lodi nám příjemně uběhla a každý ze startujících ji využil k namazání těla hřejivými krémy a nasoukáním se do neoprenu. Po dojezdu na místo startu hurá ven na zadní palubu, a dle nařízení ředitele závodu nalít kbelík studené vody pod neopren. Tmou se rozléhá řev každého dalšího závodníka ze šoku způsobeného ledovou vodou a lidé z podpůrných týmů na břehu už vědí, že brzy bude odstartováno. Všichni si podají ruce a popřejí šťastnou cestu. Lodní siréna zahouká a skáčeme do vody. Tedy.. alespoň si myslíme, že tam voda je, protože kromě černé tmy není nic vidět.

Po skoku do vody nám proud určil směr a každý začal ukrajovat kus své ledové cesty. Plavání v naší řece má svá specifika – chvíli to „jede“ a chvíli proud člověka vrací zpět a hází s ním, podle toho jaký je profil dna. Párkrát se mi povede hrábnout rukou na dno mezi kameny a tak mi dochází, že jsem mimo hlavní plavební cestu. Později zjišťuji, že jsem nebyl jediný. Soustředím se na souvislé tempo a snažím se moc nemáčet si obličej v ledové vodě. I když jsem namazaný vazelínou a hřejivkou, voda mi ubírá hodně z tepelného komfortu.. především prstům na rukách. Ty už necítím zhruba v polovině trasy. U loděnice v Křešicích je už i po řece trochu vidět a každý se raduje, že to za chvilku skončí. I když tam je rychlost proudu nejmenší. Potom už je vidět nasvícený zámek a Pastýřská stěna, poslední most a soutok s ještě studenější Ploučnicí ohlašuje konec plavecké části.

Pod Tyršovým mostem vylézám z vody a ani se mi nechce z tepla neoprenu. Nedá se ale nic dělat, převléknout do cyklistického – můj support mi musí pomoci – mají nachystaný lavorek s teplou vodou na nohy. Působí jako nejlepší lázeň. Začínají mi křeče ze zimy a prsty mám zkřehlé, že si ani nezapnu zip. Koukám po depu a žádný ze závodníků na tom není o moc lépe, někdo se i hřeje u stojanu s ohněm. Tak už jen zapnout světla na kole a vyrážíme. Já na kole směr Hřensko a můj tým, Julie a kamarád Pepa coby řidič, sbalí všechny mokré pozůstatky a míří za mnou do tmy. Setkáváme se na Mezné, kde si beru první teplé pití a trochu z připraveného jídla k snídani. Nacpat taštičku na rámu jídlem a hurá, opět do mlhavého lesa. Cestou se snažím jíst pokaždé když to jde – většinou v mírném kopci. Rovin na trase moc není a z kopce musím dávat pozor na pláště kvůli defektu a hodně brzdit, abych neuklouzl na mokrém listí. Po plavání rozmrzám skoro až na 80km – pomohly až druhé ponožky a igelitové sáčky v tretrách spolu s neoprenovými návleky.

Tak to jede po kouskách celých 180km. Nahoru a dolu – celkem nastoupáme bezmála 4500 výškových metrů a přemístíme se na resort Malevil, kde je druhé depo. Na Malevilu slézám z kola převlékám se do suchého běžeckého oblečení. Přinesou mi hrnek teplého vývaru, který s díky vypiji. A vzhůru na trasu. Obíhám ohradu s koňmi a zjišťuji, že nohy nejsou zase tak unavené – ještě to poběží. I když respekt z maratonu je obrovský a špice Ještědu už je vidět v dáli v mracích. Probíhám Jablonné v Podještědí, potom kolem zámku Lemberk a dále mezi poli západním směrem. Prvních 15km bylo v pohodě, ale pak se již začala projevovat únava. Přeci jen jsem byl od třech hodin od rána na nohou. Vzpomenu si na slova zkušených Ironmanů: „…odteď už závodíš hlavou“. Přecházím do rychlé chůze a střídám ji s během. Modlím se jen, abych stihl cut-off time v Janově Dole – 13km pod vrcholem musíme být do 22:00. Jinak se nahoru nedostanu. Později se ukáže, že to stíhám v pohodě. Nicméně, když můj support tým vidí, jak na tom jsem, nenechávají nic náhodě a zvolí doprovodnou taktiku. Odjedou vždy autem kilometr přede mne a střídají se – doběhnou ke mně a pak běží se mnou. Povídáme si a malé rozptýlení je velmi vítané. Poslední kilometry již běží se mnou oba členové týmu, a když vidím pod vrcholem, jak nás vzhůru zatáčkami dohání další světýlko, přidám znovu a ještě se „kousnu“.

Dobíháme v čase těsně pod 16hodin, dostavuje se obrovská euforie a únava. Přijímám gratulace od organizátorů a mých blízkých a zaslouženě si užívám titulu Winterman. Nezbytné foto a jdeme na zaslouženou polévku a plzeňské do restaurace ve vysílači.

Druhý den pohodové zakončení na Malevilu a předání šeku vítězem. Musím říci, že i ti největší drsňáci měli slzu na krajíčku, neboť emoční vypětí při vyprávění organizátorů o důvodu vzniku a účelu tohoto závodu je veliké. V kardiocentru totiž byla operována jejich roční dcerka, která bojovala několik hodin o život na operačním sále a dále pak s nemocemi a rekonvalescencí bezmála rok trvalo, než se zcela uzdravila. Určitě si každý ze závodníků vzpomněl na tento boj při svých útrapách na trati. 3

Na závěr bych ještě jednou poděkoval mému podpůrnému týmu ve složení Julie a Josef, bez kterých by nebylo možné se ani přihlásit na tuto akci, a celému týmu Wintermana, že jsem mohl být při vzniku extrémní budoucí legendy, která nemá u nás obdoby.

Jan Kotva

[/box]

WINTL

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com