X3me Oravaman – vítězné ženy ve štafetě

 

Prvního listopadu začíná registrace na Oravaman 2015. Registrace na závod, o kterém už se mnohé napsalo a pravděpodobně ještě napíše. Přímo Oravamanu se ale tentokrát věnovat nebudeme, ten, věren svému sloganu „Bude ako nebolo..“ jde si sám svou cestou k cíli, který je pro sportovní veřejnost zahalen v mlhách. To, čemu se ale věnovat chceme, nejen pro výčitky, že jsme se zachovali poněkud macešsky, ale hlavně proto, že ony si své vlastní téma prostě zaslouží. Naším dnešním tématem jsou ženy, je zbytečné připomínat, že ne ženy ledajaké. Dnes se možná dozvíte něco trochu více o třech úžasných ženách, které jako ženská štafeta X3me vytvořila ženský traťový rekord štafet Oravamana.

Dost možná se to dočtete jen u nás: „Dne 12. července 2014 vytvořila ženská teamová štafeta X3me ve složení: Daniela Balga – plavání, Ľubica Ďaďová – cyklistka, Tereza Ďurdiaková – běh, traťový rekord v kategorii ženských štafet časem 5:29:38.7.“ Možná by se slušelo uvést na pravou míru tu zdánlivě sebestřednou část věty „.jen u nás“.  Některé indicie totiž nasvědčují tomu, že štafety jako kategorie na Oravamanovi od roku 2015 možná přestávají existovat.

Psát o každé z členek štafety se nám zdá trošku zbytečné, protože patří mezi osoby poměrně známé. A opakovat co už bylo někdy někde napsáno, nebo patří mezi věci obecně známé, čtenáře příliš nezajímá. Protože se ale snažíme přinášet vždy informace, které by zaujmout mohly a které byste si (alespoň někteří z Vás) rádi přečetli, zkusili jsme téma posunout a poprosili jsme o spolupráci Ty, které naše tři hvězdy znají snad nejlépe na světě. Dovolili jsme si oslovit ženy nejpovolanější, mámy členek vítězné štafety, a spolu s nimi, prostřednictvím odpovědí Vám ukážeme Danku, Ľubku a Terku jinak než je znáte, budete se na ně dívat očima těch, které ví víc než my kdy budeme vědět.

IMG_4932_w_orez

 

Danka byla plavkyní štafety. Svým časem 35:09.0 dostala štafetu na absolutní 36. místo mezi všemi štafetami bez rozdílu kategorií.

Pokud by se měla nějak charakterizovat sama 

oblíbená hudba:AAAA
– Sting, Strome, Nerez
jídlo:
– všetko čo je dobré
barva:
– ružová
značka auta:
– Aston Martin
značka kola:
– Störck
treninková destinace:
– Dolomity
místo, kde by jsi chtěla zkusit život, třeba jen na chvíli:
– Švajčiarsko, Nový Zéland
zvíře:
– ako sa volá to s tými velkými očkami? Loris?
film:
– Intouchables; Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
seriál:
– momentálne The Blacklist, Agents of S.H.I.E.L.D. a Gotham
knížka:
– Joseph Heller: Picture this! a Hlava XXII

Odpovídá  mamka Olga Števánková:

Co pro Vás znamená sport, jak jej vnímáte ?dankamamka

Pre mňa povolanie (učiteľka telesnej výchovy) a život – pomáha mi udržať si kondíciu až do dnešných čias – ak človek necvičí, nebehá, upadá a chradne.

Který úspěch Vaší dcery by Vás víc potěšil – ve sportovní oblasti, například vítězství na Olympiádě nebo v oblasti akademické, například doktorát či docentůra?

Žiaden úspech neprichádza sám od seba. Je za ním spústa driny a odriekania, či už v živote športovca alebo akademika a prináša so sebou aj stratu súkromia – kam sa človek pohne, všade je „na očiach.“ Mňa by potešilo, keby sa Danka venovala skôr tomu, čo vyštudovala a popri tom si zašportovala, aby psychické vypätie kompenzovala fyzickým pohybom.

Řekla byste, že sport byl u Danky láskou na první pohled anebo bylo dětství obdobím hledání a nalézání a sport přišel až pozvolna?

Danka v rannom detstve milovala žabky a žubrienky. Poznala každú lokalitu ich výskytu a bola ochotná prejsť za nimi aj niekoľko kilometrov. Prvé dotyky s pravidelnými tréningami zažila až v tretej triede, kedy začala s plávaním v plaveckom klube, kam 3x do týždňa cestovala do vedľajšej obce. Avšak, myslím si, že viac času venovala hudbe (spev, hra na akordeón a gitaru), angličtine a literárnej tvorbe, v čom dosiahla veľa ocenení. Až na gymnáziu hrala za školu volejbal. Vlastný
bicykel dostala až v 3. ročníku na strednej škole, kedy s bratom Petrom chodiavala na dlhšie túry do terénu a tiež do školy chodievala na bicykli (14km). Na vysokej škole sa pridala k triatlonistom v Trnave a odvtedy začala pravidelne trénovať. Mne je ľúto, že hudbu „zavesila na klinec.“

Když vidíte svou dceru na trati závodů, nepřepadá Vás někdy chuť být na jejím místě?

Nie na jej mieste, ale ťahať to spolu s ňou.

Měla jste někdy chvíli, kdy jste si říkala, že by bylo lepší, kdyby Danka se sportem skončila a věnovala se raději něčemu jinému? A pokud ano, prozradíte okolnosti ?

Keby so športom skončila, bola by som veľmi sklamaná. Športovať treba celý život, avšak nároky prispôsobovať veku a okolnostiam. Bola by som rada, keby oprášila gitaru a občas si zahrala a zaspievala.

Mohlo by se říct, že Danka svůj vztah ke sportu zdědila, že jej má v genech?

Či zdedila? Či v génoch? Ťažko povedať. Ale deti sme v športe vždy podporovali.

Co byste přála Dance do života, nejen toho sportovního?

Danke prajem do života usporiadaný rodinný život a kŕdlik dobrých šikovných detičiek, s ktorými by spolu s manželom šantili a športovali.

 

Ľubka byla cyklistkou štafety. Svým časem 3:11:23.2, který byl desátým nejlepším mezi všemi štafetami bez rozdílu kategorií, dostala štafetu na absolutní 12. místo.

Pokud by se měla nějak charakterizovat sama:

oblíbená hudba:
– od U2, Lana del Rey, Lucii Bílou, RnB,… všetko, jednoduchšie je povedat, čo nemusim,dychovku a jazz.
jídlo:BOB
– hovädzí alebo bravčový steak
barva:
– modrá
značka auta:
– značka nie je podstatná, musí do auta ľahko vojsť bicykel. Na Orave, kde žijem, ocením aj 4×4 (smiech)
značka kola:
– vždy si obľúbím ten svoj, na ktorom aktuálne jazdím,teraz je to už druhý Cannondale.
treninková destinace:
– možno aj Žilina,kde mám vždy s kým jazdiť – trénovať a to je pre mňa podstatné. Ale fungovalo na mňa aj Colorado, kde stúpla forma vďaka nadmorskej výške.
místo, kde by jsi chtěla zkusit život, třeba jen na chvíli:
– akurát som v Tokyu a asi 2 dni dozadu som spomínala, že možno by som si nejaký rok vedela predstaviť aj tu. Inak si viem život predstaviť napr. aj v Dolomitoch vďaka kopcom, prírode a jedlu.
zvíře:
– raz, keď sa usadím, budem mať psa.
film
– asi nemám len jeden obľúbený, ale napr. taká komédia väčšinou vyhrá – spraví mi náladičku.
seriál
– Dva a pol chlapa
knížka
– Who Moved My Cheese

Odpovídá mamka Eva Ďaďová:lubka_mamka_2

Dá se říct, že většina populace přisuzuje sport především mužům, vnímá jej víceméně jako mužskou doménu – jak jste vnímala sportové choutky Vaší dcery?

Ľubka mala od malička rôzne športové a nešportové chúťky. Prešla od malého modelingu cez posilňovne, ku lezeniu po skalách, lyžovanie, skialp, turistiku, spinning, horský bicykel až po cestný. Len teraz nedávno som sa dozvedela, že už ako dievča počas ZŠ robila potajme zjazd na bicykli z Kubínskej hole. Raz prišla celá zakrvavená domov – spadla z bicykla v zjazde. No ani to ju zrejme od bicykla neodradilo. Vždy išla za svojimi cieľmi, aj keď potajme..

Maminky často přemýšlí nad tím, co z jejich dětí vyroste, kým a kde budou. Kde a jak jste si představovala Lubku?

Čo sa týka profesie, mali sme predstavu, že by mohla byť stavbárka, keďže v našej rodine sme všetci stavbári – otec, mama, aj jej staršia sestra. Som spoločníčkou v súkromnej stavebnej spoločnosti, tak by mohla byť moja kolegyňa.

Obecně to vypadá tak, že sportovkyně si své životní partnery nacházejí také ve sportu, často ve sportu který je blízký tomu jejich. Vnímáte to jako dobré, nebo patříte k těm, kteří rádi připomínají potřebu různorodosti?

Vnímam to asi ako dobré. Keď dvoch ľudí spája rovnaký koníček, je to možno lepšie, majú rovnakú záľubu a môžu si rozumieť..

Jaký je to pocit pro mámu, když její dceru poznávají lidé dál než 50 km od domova, třeba až v Bratislavě?

Dobrý. Každá mama je hrdá, keď jej dieťa má úspech, je šťastné, a to v akejkoľvek oblasti.

Jak se Vám zamlouvá výběr sportovního odvětví jaké si Lubka zvolila? Přeci jen, cyklistika je tvrdý sport . Nebyla byste klidnější, kdyby si zvolila něco více „pro ženy“?

Áno, niekedy jej vravím, prečo si vybrala práve cestnú cyklistiku, je fyzicky veľmi, veľmi náročná, psychicky vyčerpávajúca a na zjazdy sa nemôžem pozerať. Vždy pri tom trpím, je to fakt nebezpečné!!! Hodiny strávené drinou na sedadle bicykla sú naozaj ťažké. Keď mi niekedy vraví, napríklad, aj o tom zjazde, spýtam sa jej prečo nehrá radšej šach! Ona sa len usmeje, no čo už.., keď ju to baví. Takže mi neostáva nič iné, len sa s ňou tešiť spoločne. Ak má preteky a dá sa mi s ňou ísť, rada ich absolvujem, som spolu s jej sestrou a neterou jej FAN-klub.

Kde byste ráda viděla Lubku za 10 let – na světové soutěži, nebo na dětském hřišti s Váším vnoučetem?

Fotky zo svetovej súťaže som už videla a na vnúčatá sa teším. Myslím, že bez profesionálnej prípravy sa veľké výsledky vo svete nedajú dosiahnuť. V našom štáte by ale pri takejto príprave nevyžila, lebo ten športovcov nepodporuje. Preto, pri reálnom pohľade na život, sa musí venovať pracovnej profesii. Predsa, popri práci sa nedá profesionálne trénovať, chýba potrebný čas aj na poriadny relax.

Co byste přála Lubce do života, nejen toho sportovního?

Hlavne veľa, veľa zdravia, čo najviac sa usmievať, ísť za svojimi snami a prekážky považovať za svoj rast, vedieť sa tešiť z maličkostí a mať sa rada.

 

Terka byla běžkyní štafety. Svým časem 1:42:11.4, který byl jednadvacátým nejlepším mezi všemi štafetami bez rozdílu kategorií, dostala štafetu na absolutní 15. místo.

Pokud by se měla nějak charakterizovat sama:

oblíbená hudba:ICH
– Nightwish, Tarja Turunen
jídlo:
– ořechy, sushi, špagety aglio olio
barva:
– černá
značka auta:
– miluji jízdu na motorce, takže motorka ne auto.
značka kola:
– Colnago, Specialized
treninková destinace:
– Jihoafrická republika
místo, kde by jsi chtěla zkusit život, třeba jen na chvíli:
– žvot mě láká vyzkoušet v Austrálii
zvíře:
– Italský chrt
film:
– mám ráda české komedie ale v poslední době mě docela zaujal Ironman3
seriál:
– budete se divit ale nejčastěji koukám na Ordinaci v růžové zahradě. Provází mě od mého dětství a je to už asi taková příšerná forma oddechu bych tak řekla. Ale ráda kouknu na Doktora House a nebo třeba Sběratele kosti (smích).
knížka:
– knížek je spousta dobrých. Záleží na co máte náladu. Zajímají mě životopisy ultra běžců: Scott Jurek, Daniel Orálek atd… Jindy sáhnu po hororu od Stephana Kinga a někdy po odpočinkové knize.. Sem-tam zatoužím dokonce i po duchovnim žánru.

Odpovídá mamka Dagmar Ďurdiakováterka_mamka_2

Jste ráda, že Terka sportuje (mimochodem skvěle)?

Nevím. Kdybyste se mě zeptal před deseti lety, tak bych určitě odpověděla, že ano a hned za slůvkem „ano“ by následovala spousta nadšených vět. Dneska si tím tak jistá nejsem. Když si najdeme výklad slova „sport“ , tak zjistíme, že se odvozuje od slova disport. Znamená prý „obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě“. Co je veselého na tom, že člověk třeba běží půlmaraton nebo maraton, tak to mi uniká. Ještě jsem neviděla žádného maratonce snažícího se o slušný čas, že by se na trati válel smíchy. No ale druhou část poučky „útěk od práce, útěk od povinností“ naplňuje Terka prostřednictvím sportování dokonale. No ale teď vážně – ona musí vědět, co jí sport dává a co jí bere a jestli jí to stojí za to. Já to pouze akceptuji. Neřeším, jestli je to dobře nebo špatně. Jsou to její rozhodnutí a ostatně vždycky byla. Všechny sporty, které kdy dělala, si vybrala sama. Kromě prvního plavání pro předškolní děti, kam jsem ji přivedla já.

Dokázala byste vzpomenout na Terčiny první závody a jak jste je tenkrát obě prožívaly?

Pamatuji si všechny závody. Ty první plavecké byly ještě v mateřské školce. Já jsem při nich trpěla pocitem viny, neboť jsem netušila, že jsou nějaké rozplavby a pak se teprve plave. Koukala jsem na ostatní rodiče, jak balí své děti mezi jednotlivými disciplínami do županů zvučných značek a my jsme bohužel byli vybaveni jen vánočním ručníkem od babičky. Hezky drkotala zuby a rozčilovala se, že všechny holky mají podprsenku a jen ona je oblečená jak kluk. S medailí na krku usnula už v tramvaji a šla pak s ní i spát a já jsem měla strach, že se mi na ní v noci oběsí. Na první závody v synchru taky ráda vzpomínám. Po vyhlášení 1. místa v týmech následovalo: „Mamiiii, vidíš jsme strašně dobří!!! Jana (trenérka) povídala, že když budeme pořádně trénovat, tak pojedeme na tuuu „opilimpiádu“. Nevím, kde to místo přesně je, ale pustíš mě, že?“ A první běžecké závody (vlastně počátek triatlonu) jsou nezapomenutelné. Po těch letech, co jsem čichala chlor na bazénech a koukala v teplíčku při hudbě na synchro, jsem najednou ucítila v tělocvičně zcela jiný odér a koukat fakt nebylo na co. Protože běžci vyběhli a pak zas přiběhli. Uprostřed nebylo nic. Jenom zima.

Lidé, kteří nesportují, bývají často překvapeni, když se dozvědí, že i sportovci bojují s lenivostí. Jak byste charakterizovala tuto oblast u své dcery?

Terka nebojuje s lenivostí, Terka bojuje tak leda se mnou. Když zahlásí, že odchází na trénink, tak se z mé strany někdy ozve „Nechóóóď!!!“ Ne vždy, samozřejmě, ale zkouším to. Bezvýsledně. Když na ni něco tzv. leze, nebo má lehce zvednutou teplotu, tak mi sdělí, že její trenér tvrdí, že na to je nejlepší se mírným pohybem ve fitku vypotit. Naštěstí nevím, který z těch trenérů toto tvrdí. Myslím, že to v hlavě vůbec nemá nastaveno tak, že by se jí tam rojily sny o tom, že nepůjde na trénink a třeba se místo toho dobře vyspí. Spíš slyším, že řeší, jak to příští den udělat, aby mezi ostatními povinnostmi, trénink zvládla co nejlépe. Za celou dobu co sportuje si nepamatuji, že by cokoli upřednostnila před tréninkem. Prostě trénink je a nikdy o tom nediskutovala, že by neměl být.

Jak prožíváte Terčiny závody? Cítíte a prožíváte vše s ní, nebo by se dalo dokonce říci, že Vaše nervozita a starťák je ještě mnohem větší?

Snažím se je neprožívat, ale ne vždy se mi to podaří. A taky záleží na tom, o jaké závody se jedná. Terezu znám natolik, že vcelku lze na ní poznat, jak na tom je a jak zhruba závody dopadnou. Fyzická kondice je jedna věc, ale myslím, že u ní je rozhodující, aby její hlava nebyla uvedena ve zmatek. Pakliže není, jde to většinou dobře. A pak ani já netrpím nějakou šílenou nervozitou. Tak 2-3 dny před závody to lze již rozeznat. Držím jí palce hlavně tehdy, když mám pocit, že pro závody udělala vše, co udělat mohla. Aby věděla, že aspoň trochu funguje heslo „Člověče snaž se, Pán Bůh Ti pak pomůže“. Ale, co nesnáším, tak to je „nepokora“. Tak to jí sice palce držím taky, ale když si dršťku nabije, tak mi to moc nevadí, protože vím, že jí to prospěje. Naštěstí se v tomto směru změnila a už touto „nemocí“ moc netrpí.

Kdyby Vás angažovali jako trenérku své dcery, zvýšila by jste jí tréninkové dávky, nebo snížila? Jak se vůbec díváte na její trénink?

Protože problematice trénování vůbec nerozumím, tak neumím na tuto otázku odpovědět. Do tréninku jsem se trenérům fakt nikdy z tohoto důvodu nepletla. Na trénink jsem se zeptala jen tehdy, když jsem viděla, že poctivě trénuje a přitom se nezlepšuje. Tak pak je asi dobré si položit otázku – proč tomu tak je? A je jen na jejím uvážení, zda s tím něco udělá. Možná bych jí doporučila, ať si udělá na tomto světě trochu více pohodlí. Trochu více kina, divadla atd., na které není čas. Ale asi by mě neposlechla.

Vnímala jste v průběhu Terčiny sportovní dráhy i krizi ve stylu „končím“? A jestli ano, pomáhala jste ji překonat?

Nikdy jsem neslyšela, že by chtěla končit ze sportem. Vždycky jen změnila sport. Má můj hluboký obdiv, že ještě neskončila a neplete raději třeba svetry. Myslím, že spousta lidí na jejím místě by to už zabalila. Ze strany obou rodičů měla vždycky podporu. Ona moc dobře ví, že to sice obrblám, protože si naivně myslím, že ji tím vychovávám, ale v konečně fázi může počítat asi vždy s pomocí. Jak říká má kamarádka Lilla, která má třicetiletého syna, že i kdyby byla na smrtelné posteli a čouhali jí ze všech otvorů hadičky a byla připojena na dýchací přístroj, tak kdyby syn zavolal, tak si je vyškubne a poběží mu na pomoc. Smála jsem se tomu, ale jsem na tom v podstatě stejně.

Co byste přála Terce do života, nejen toho sportovního?

Přála bych jí, aby se hlavně naučila žít život v rovnováze. Nestačí jen trénovat tělo, ale je potřeba trénovat i myšlenky a poradit si co nejlépe s emocemi. Těch dobrých motivačních využít a ty špatné setřást. Jestliže chce něco v životě vydržet, tak tyto tři elementy musí mít pod kontrolou. Pokud se některý z nich stane slabším článkem, tak se to vždy projeví negativně. Buď to člověk odnese na zdraví, nebo na vztazích atd. a člověk pak není šťastný a v pohodě. A to, že si na trase půlmaratonu zlepším čas třeba o půl minuty, tak to fakt nestojí za to, aby se vše ostatní kolem zbortilo.
Já vlastně nevím, jaký je její cíl v běhání. Keňany nepředběhne, to by musela jet autem. Takže nevím, ale ať už je jakýkoli, přeji jí, aby cestou za ním posbírala co nejvíce radosti.

A co říci na závěr? Snad jen, že mi bylo ctí a radostí dělat jim support a starat se o ně, i když musím sebekriticky do vlastních řad přiznat, že to bylo někdy trochu náročnější, ale hlavně, ony vlastně žádný support nepotřebují. Jsou ženami, které se o sebe dokáží velmi dobře postarat samy. Jsem moc rád, že jsem mohl poznat jejich mámy a při povídání s nimi pochopit, odkud se bere to kouzlo a esprit jejich dcer.

Fotogaléria:

Powered by themekiller.com anime4online.com animextoon.com apk4phone.com tengag.com moviekillers.com